Všem přeji krásnou sobotu! Chci se vás zeptat, také se někdy mezi ostatními cítíte jako naprostý mimozemšťan? Nikdo vás nechápe... Rodina, spolužáci a kolegové na vás hledí jako na podivína?

Mě se to stává poměrně často. Už jen proto, že jsem dívka a mám téměř 190 centimetrů. Na základní škole jsem svou výšku nenáviděla. A víte proč? Protože jsem vyčnívala a ostatní se mi kvůli tomu smáli. Neustále mě někdo bombardoval poznámkami typu: "Ty bys mohla šacovat letadla za letu." V té době mi to hrozně vadilo. Znáte to, základní škola je podle mě období, kdy se prostě člověk snaží nějakým způsobem zapadnout do kolektivu. Na střední už to ale tak není (podle mě). Já jsem šla na gympl s vědomím, že chci zapadnout do skupiny "podivných lidí".

Napsala jsem "podivní" lidé, ale nemyslím to tak, že by byli opravdu divní. Tedy alespoň pro mě ne. Pro mě jsou to ti nejlepší lidé na světě. To ostatní nás považují za zvláštní individua. Ale proč? Máme snad víc končetin? Dýcháme jiný vzduch? Ne. Pouze se jinak oblékáme. Máme rádi knihy. Posloucháme jinou muziku. No a?

Tento nadpis jsem zvolila záměrně. Mudlové jsou samozřejmě ti "normální" (pro nás nenormální). Tihle lidé totiž nemají špetku fantazie. Všimli jste si (vy kouzelníci), že většina mudlů nečte? Že většinou nemají schopnost napsat hluboký příběh nebo báseň? Že se baví o věcech, které jsou pro nás naprosto nudné a nezajímavé.

Ano, my se můžeme zdát ostatním jako podivíni, ale je to opravdu tak? Proč by mělo? My nejsme nenormální. Víte, já se snažím co nejvíc dávat najevo svou identitu a nestarám se o to, co si o tom myslí většinová společnost. TOHLE jsem prostě já. Jsem člověk, který rád nosí trička s tematikou oblíbených seriálů. Ráda s kupuji různé artefakty. Ve svých osmnácti letech koukám se svou mladší sestrou na pohádky. Jsem infantilní. Ale to nevadí. Co je komu do toho (kromě mých přátel).

Já jsem toho názoru, že na světě existují dva druhy lidí. Lidé s magií v duši a bez magie. Asi víte kdo je kdo. Nemyslím to zle. Je to prostě o tom, že jsme každý úplně jiný. A to je dobře. Individualita je přirozená.

Jenomže tohle je právě ten kámen úrazu. Individualita je fajn, ale většina lidí ji prostě nerespektuje.

Nenechte si nic líbit. Nemusíte přece stát ve stínu jenom proto, že někdo vás považuje za podivíny. Vy NEJSTE divní. Divní jsou ti, kteří vás nedokáží respektovat.

Podívejte se na to z tohoto úhlu: VY jste jedinečná a nenahraditelná osobnost. Stejně tak jako všichni umělci. Kde by asi brali všechnu tu inspiraci, kdyby byli úplně normální?

My kouzelníci dokážeme vytvořit to, co většina mudlů nedokáže- úžasné fiktivní světy, ve kterých trávíme svůj čas. Myslím to tak, že většina z nás se dokáže z minuty na minutu odpoutat od nudné reality a přenést se někam úplně jinam.

Prosím, nestyďte se za to, kdo doopravdy jste.

Pokud jste mudla a přečetl/a jste si tento článek, možná to vnímáte tak, že vás nějakým způsobem kritizuji, ale tak to není. Chtěla jsem se v tom článku pouze vyjádřit k těmto rozporům ve společnosti.

Já si myslím, že svět stojí na obou skupinách. Čímž jen potvrzuji to, že nechci říct, že jste špatní lidé. Jen jsem vám chtěla ukázat, že mi jsme asi tak stejně zvláštní jako vy. Protože je to přesně tak, jak to ve zmíněném citátu zformuloval Robert Fulghum, všichni jsme zvláštní. Jenomže někteří z nás se to prostě bojí přiznat.

Víte, někteří z nás (třeba já) to dělají schválně. Ano, CHCEME se odlišit. A víte proč? Jednoduše nechceme být jako ostatní. Vím, teď mi řeknete, že si celou dobu protiřečím, ale tak to není. Chceme být zvláštní, ale zároveň žádáme to, aby jste to brali jako naši součást. Ne jako něco, kvůli čemu byste se s námi neměli bavit.

Nemá cenu přetvařovat se. Pokud to děláte jen proto, že chcete zapadnout, nedělejte to. Život je příliš krátký na to, abychom se bavili s lidmi, se kterými si až tak úplně nerozumíme.

Prosím všechny, jejichž "podivnost" stále dřímá někde uvnitř jejich duše, podejte jí pomocnou ruku. Být zvláštní je krásné.