Itálie aneb Ledecká ze mě asi nebude

by - března 17, 2018


Krásnou sobotu všem! Jak někteří z vás možná ví, včera jsem se vrátila z pětidenního pobytu v Itálii (Passo del Tonale). Pokud mě sledujete na INSTAGRAMU, určitě víte, že jsem se ptala v anketě, zda byste měli zájem o další články s cestovní tematikou. Výsledkem bylo celkem jasné ano.

Původně jsem si myslela, že budu přidávat příspěvky každý den, jenomže v hotelu se vyskytnul problém s připojením. A zpětně si navíc říkám, že by vás články o našem každodenním lyžování mohly nudit. Proto jsem vymyslela něco jiného! Takže se pohodlně usaďte a pokračujte ve čtení!


1) Jak jsem se pohádala s recepční
Ano, měla jsem tam menší konflikt kvůli Wi-Fi. To připojení totiž bylo naprosto hrozné. A nikdo nebyl schopen s tím nic dělat. Nebo se spíše ani nesnažili. Takže jsem byla nervózní, protože jsem si ani nemohla přečíst maily. Navíc mi připadá, že v dnešní době je připojení jednou z nejzákladnějších služeb, které by hotely měly poskytovat.

Tenhle bod měl však i svou světlou stránku. Zjistila jsem totiž, že mi nedělá problém hádat se v angličtině. A to není zase tak špatné zjištění. Tím chci pouze říci, že jsem ráda, že se má angličtina dostala na takovou úroveň, že dokážu celkem rychle reagovat.

2) Jak jsem se několikrát málem zabila
Důležitý fakt - na snowboardu pády bolí daleko více než na lyžích. A když vám to podklouzne na ledové plotně, nemáte šanci prkno zastavit.

Já jsem vám ale chtěla vyprávět příhodu, která se mi stala zrovna včera (před odjezdem jsme ještě lyžovali). To jsem si totiž takhle najížděla k lanovce a tak trochu jsem nedávala pozor. A co se stalo? Zakousla se mi přední hrana, takže jsem se pořádně vyválela ve sněhu. Když říkám pořádně, myslím POŘÁDNĚ. Byl to dokonce takový náraz, že se mi z toho ještě asi čtvrt hodiny motala hlava.



Na druhou stranu jsem však na sebe pyšná, protože jsem se neskutečně překonala. Dokonce jsem trochu ztratila strach z rychlosti, což je určitě pokrok. Navíc už jsem se pak ani nebála například jezdit mimo sjezdovku. Nemyslím samozřejmě někde v lese! Legrace ale byla, když jsem tam pak po pas zapadla.

3) Jak jsem se málem rozbrečela na sjezdovce
Když jsem se včera už asi po sté sbírala ze svahu, myslela jsem si, že už to vážně nezvládnu. Tak moc mě bolely ruce, že jsem opravdu měla veliký problém i se vstáváním. A nejkritičtější byla asi chvíle, kdy jsem se zoufale snažila zvednout, ale místo toho jsem po každém pokusu sjela asi o pět metrů níže. Takže ne, Ledecká ze mě asi doopravdy nebude.

Ale musím přiznat, že to byly ty nejlepší hory, které jsem kdy zažila. Už jen kvůli těm výhledům! A úplně nejlepší byly ze 3000 metrů vysokého ledovce, na který jsme se dvakrát nechali vyvézt!





Od tří let jezdím na lyžích, ale před nějakou dobou jsem si řekla, že se chci naučit jezdit na snowboardu. A od té doby to naprosto miluji. Tedy ne že bych v tom snad byla dobrá. Jezdím totiž hrozně pomalu, ale to nevadí. Já si to totiž užívám. Proč vám všechno tohle vykládám? V Itálii mi totiž táta udělal ještě jednu velikou radost. Koupil mi nové boty na snowboard! Sice jsou z bazaru, ale ve velmi dobrém stavu. A navíc jsou úžasně pohodlné! Takže hory, příští rok se těšte!

A co vy? Kam jezdíte lyžovat? Máte raději snowboard nebo lyže?

Loučí se s vámi vaše unavená a strhaná



You May Also Like

1 Comments

  1. Tyjo zacatek brezna je asi docela termin na hory, uz je dyl videt a mozna neni tolik lidi, co treba v lednu... Ja nase uz nekolikatej rok po sobe prosim, at kasleme na honosny vanoce a radeji jedem na lyzovacku... tak snad za rok xD
    A snowboard jsem jeste porad nezkousela, snad na to taky nekdy dojde xD ale lyze jinak zboznuju! Hnedka bych se sla projet...
    A hadat se v anglictine je super! Muzem to praktikovat ve skole na uvolnovani stresu xD

    OdpovědětVymazat