Dámy a pánové, prosím o veliký potlesk pro mou starou přítelkyni - knihu! Jelikož chci svůj blog malinko ozvláštnit, rozhodla jsem se, že ke tvorbě článků přizvu tuto mou nedílnou část, která mě provází již od dětství. Dnes vám tedy budu vyprávět příběh o tom, jak jsme se poznaly.

V běžné konverzaci se té "seznamce" říká školní družina. Jednoho krásného odpoledne nám totiž paní učitelka začala předčítat knihu s názvem: Darebák David. Pokud ji znáte, určitě mi dáte za pravdu, že je to jedna z nejlepších dětských knih vůbec. Každopádně ve chvíli, kdy nám učitelka dočetla první kapitolu, věděla jsem, že tohle prostě musím mít. A protože jsem se tou dobou teprve učila číst, rodiče si řekli, že by taková kniha mohla být vlastně docela užitečný dárek. 

Tím začala naše společná cesta. Od té chvíle jsem začala trávit dlouhé chvíle s touto dobrou přítelkyní. Kolik hodin jsme spolu proseděly u mě v posteli! Kolikrát jsme se spolu zasmály! A kolikrát jsem byla nakonec smutná, že příběh již končí. Také si pamatuji, že jsem každý měsíc chodila s tatínkem do knihkupectví, kde jsme se ptali po nových dílech Darebáka Davida. Dohromady jich vyšlo asi sedm.

Ale když se tak přehrabuji ve svých vzpomínkách, dochází mi, že to vlastně nebyla úplně první kniha, se kterou jsem navázala tak silný vztah. Už od pěti let mi totiž táta pravidelně předčítal Harryho Pottera, což z velké části vysvětluje mou lásku k tomuto příběhu. Takže za celou svou geekovskou osobnost vlastně vděčím svému otci.

Pro mě je kniha opravdu jednou z mých nejlepších kamarádek. Vím, spousta z vás si teď říká: "Tak to je smutné." Já to tak ale vůbec nevnímám. Díky ní totiž prožívám příběhy, které bych za normálních okolností nikdy zažít nemohla. Jen řekněte, který z vašich přátel vám kdy umožnil proletět se na drakovi? V žádném případě tedy nechci podceňovat vaše známé, ale hádám, že asi nikdo. Chci prostě říci, že kniha představuje úplně jinou dimenzi vnímání.

Abych se ale konečně dostala k jádru tohoto článku - rozhodla jsem se, že svů blog opět trochu pootočím směrem literatury. Nebojte se! Neznamená to, že bych teď snad začala psát pouze recenze. Na tohle se nechci omezovat! Jelikož jsem ale ten typ člověka, který si bere knihu pomalu i do supermarketu, bude vás prostě články provázet tato moje kamarádka. Když všude následuje mě, proč by nemohla i moje články? Připadá mi to docela přirozené a nechápu, že mě to nenapadlo již dříve. 

A vy? Čtete knihy? Jak se vám líbí ten můj nový nápad?

Loučí se s vámi vaše