Carolina's diary

Krásný pátek! A je to ten nejkrásnější pátek celého roku - konečně končí škola. A to znamená, že nás všechny v létě čeká spousta výletů a dobrodružství. My s knihou se chystáme hned od 30.6. na čtrnáctidenní tábor, kam jedeme jako praktikantky. No a hned po tom nás čeká výlet do Anglie, kde budeme po dobu dvou týdnů pilovat náš anglický projev. To se nám bude hodně hodit, protože na podzim plánujeme skládat zkoušky FCE. Prázdniny však samozřejmě nejsou jen o výletech do zahraničí. Spousta takových krásných míst je samozřejmě také v ČR. Pokud byste v tomto ohledu chtěli načerpat více inspirace, určitě zavítejte na blog Trips and weekend activities, protože Míša s Marťou jsou v tomto ohledu rozhodně o hodně zběhlejší.

Ale co, i my máme pro vás jeden tip na výlet - Kutnou Horu. Jsme si jisté, že toto město určitě každý z vás navštívil minimálně jednou, to byste nebyli ti správní Češi! Samozřejmě si děláme legraci! Pravdou ale je, že je to tak okouzlující město, že by bylo škoda, kdyby byl mezi vámi někdo, kdo tam opravdu ještě nebyl. A pokud tomu tak přece jen je, rozhodně to musíte co nejdříve napravit. Už jen kvůli těm úžasným podnikům, které tam naleznete na každém rohu. A právě o jednom takovém vám budeme dnes vyprávět.

Blues Café jsme s knihou navštívily přibližně před dvěma týdny. Bylo to v rámci školního zájezdu a musíme vám říci, že to byl jeden z nejlepších bodů celého týdne. 

Jde prostě o kavárnu, která je zařízená v takovém "blešákovém" stylu. Jen pro upřesnění, myslíme to tak, že interiér je prostě hodně nesourodý. Ale i tak, celá tahle změť zdánlivě odlišných stylů vytváří jeden osobitý design. A máme tu i zprávu pro vlastníky gramofonů. Tato roztomilá kavárnička je totiž spojena s malým obchodem s gramodeskami, což ještě více podporuje tu bluesovou atmosféru, která na vás při příchodu okamžitě dýchne.

Ale do kaváren samozřejmě nechodíme kvůli interiéru, že? I když uznáváme, že při výběru podniku to také trochu hraje roli. Nicméně jsme se chtěly zmínit o tamnější vynikající kávě. Ani by nás nenapadlo, že se dá pořídit taková kvalita za tak nízkou cenu! A to jsme schopny zaplatit za kvalitní kávu opravdu docela dost peněz. Je ale fakt, že mimo Prahu za dobrou kávu opravdu zaplatíte daleko méně.

Dámy a pánové, prosím o veliký potlesk pro mou starou přítelkyni - knihu! Jelikož chci svůj blog malinko ozvláštnit, rozhodla jsem se, že ke tvorbě článků přizvu tuto mou nedílnou část, která mě provází již od dětství. Dnes vám tedy budu vyprávět příběh o tom, jak jsme se poznaly.

V běžné konverzaci se té "seznamce" říká školní družina. Jednoho krásného odpoledne nám totiž paní učitelka začala předčítat knihu s názvem: Darebák David. Pokud ji znáte, určitě mi dáte za pravdu, že je to jedna z nejlepších dětských knih vůbec. Každopádně ve chvíli, kdy nám učitelka dočetla první kapitolu, věděla jsem, že tohle prostě musím mít. A protože jsem se tou dobou teprve učila číst, rodiče si řekli, že by taková kniha mohla být vlastně docela užitečný dárek. 

Tím začala naše společná cesta. Od té chvíle jsem začala trávit dlouhé chvíle s touto dobrou přítelkyní. Kolik hodin jsme spolu proseděly u mě v posteli! Kolikrát jsme se spolu zasmály! A kolikrát jsem byla nakonec smutná, že příběh již končí. Také si pamatuji, že jsem každý měsíc chodila s tatínkem do knihkupectví, kde jsme se ptali po nových dílech Darebáka Davida. Dohromady jich vyšlo asi sedm.

Ale když se tak přehrabuji ve svých vzpomínkách, dochází mi, že to vlastně nebyla úplně první kniha, se kterou jsem navázala tak silný vztah. Už od pěti let mi totiž táta pravidelně předčítal Harryho Pottera, což z velké části vysvětluje mou lásku k tomuto příběhu. Takže za celou svou geekovskou osobnost vlastně vděčím svému otci.

Pro mě je kniha opravdu jednou z mých nejlepších kamarádek. Vím, spousta z vás si teď říká: "Tak to je smutné." Já to tak ale vůbec nevnímám. Díky ní totiž prožívám příběhy, které bych za normálních okolností nikdy zažít nemohla. Jen řekněte, který z vašich přátel vám kdy umožnil proletět se na drakovi? V žádném případě tedy nechci podceňovat vaše známé, ale hádám, že asi nikdo. Chci prostě říci, že kniha představuje úplně jinou dimenzi vnímání.

Abych se ale konečně dostala k jádru tohoto článku - rozhodla jsem se, že svů blog opět trochu pootočím směrem literatury. Nebojte se! Neznamená to, že bych teď snad začala psát pouze recenze. Na tohle se nechci omezovat! Jelikož jsem ale ten typ člověka, který si bere knihu pomalu i do supermarketu, bude vás prostě články provázet tato moje kamarádka. Když všude následuje mě, proč by nemohla i moje články? Připadá mi to docela přirozené a nechápu, že mě to nenapadlo již dříve. 

A vy? Čtete knihy? Jak se vám líbí ten můj nový nápad?

Loučí se s vámi vaše

Všem vám přeji krásnou neděli! Tak už se nám konečně blíží léto. Respektive už opravdu stojí na prahu. Buďme za to rádi! Přináší sebou totiž nejen prázdniny, teplo a sluneční paprsky, ale také spoustu krásných dní. A práv jeden takový bych vám v tomto článku chtěla popsat. Takže se pěkně uvelebte a pokračujte ve čtení!

Včerejší den jsem začala během. Už to byl celkem slušný začátek dne. Podařilo se mi totiž zaběhnout rekord letošního roku - celých 9,09km!

Následující dvě hodiny už nebyly tak zajímavé, jela jsem si totiž na Chodov zařídit něco kvůli nové brigádě. Budu teď totiž prodávat makronky, takže jsem byla na zaučení. Poté jsem si byla vyzvednout opravené brýle, což je mimochodem také věc která mě velmi potěšila. Myslela jsem si totiž, že si budu muset koupit úplně nové.

Uznávám, že předešlý odstavec se vám mohl zdát nudný. Pokud jste se jím však prokousali až sem, mohu vám slíbit, že teď přijde ta zábavnější část. Po pochůzkách jsem se totiž vydala do za zbytkem rodiny Werichovy vily. Musím říci, že to je vážně nádherná budova! Opravdu to tam vypadá tak, jako kdyby si slavný herec jen na chvilinku někam odskočil. Mimo jiné je v rámci budovy také úžasná kavárna, kterou určitě stojí za to navštívit.


Tady ale nekončíme! Pak nás totiž napadlo, že bychom se mohli trochu projet po Vltavě. A tak jsme si půjčili šlapadlo - obrovskou plastovou labuť. Přiznám se, že jsem měla chuť sestru tak trochu vysadit. Ke šlapání se hrnula jako divá, ale pak to celé nechala na mně! Když jsme pak vystoupili, myslela jsem si, že mi upadnou nohy. Měla jsem v nich takové křeče! Ale co, zase jsem trochu nabrala svaly.


No a když jsme si tak projížděli kolem Střeleckého ostrova, zjistili jsme, že se tam pořádá nějaký (myslím) rockový festival. To jsme si nemohli nechat ujít! Takže jsme se tam po vrácení šlapadla samozřejmě šli podívat. Bylo to moc příjemné. Dobrá hudba a k tomu to úžasné posezení! Co vám budu vykládat, prostě letní pohodička! A já už se těším, že si to příští víkend zopakuji!

Za včerejšek jsem nachodila něco kolem 21 000 kroků, což se mi zdá docela dost. Pohyb je ale zdravý. Navíc to opravdu stálo za to!

Loučí se s vámi vaše uchozená