Krásný večer! Nebo spíš ráno? Víte co je zvláštní? Po celodenním chození mám stále náladu napsat v 1:12 hodin článek. Tím chci jen říci, že kdybych tu měla nějaké zásadní chyby, není to proto, že bych byla úplně hloupá, ale proto, že mi to prostě možná už tolik nemyslí...

Chtěla jsem všem poděkovat za pozitivní ohlasy ohledně minulého článku, takže jsem se rozhodla, že budu v popisu své cesty do Paříže pokračovat. Každopádně jsem chtěla říci, že den 2. a 3. jsem z jednoho prostého důvodu spojila. Je to proto, že by ty články prostě byly moc krátké. Ale doufám, že se vám to bude líbit i tak. Tak jdeme na to!

Tohle byl zrovna den, kdy jsme nic moc nedělali, nebylo totiž moc hezky. A tak jsme se rozhodli, že navštívíme místní obchodní centrum a poté Lucemburské zahrady.

K obědu jsme si dali hamburger. Ano, vyloženě francouzské jídlo, že? Tady je totiž problém v tom, že většina francouzských restaurací je hrozně předražená, takže  (ač neradi) volíme fastfoody (většinou). Není to ale tak, že bychom jedli pouze takhle nezdravě, hodně si vaříme sami.

Doprava
Jak jsem již zmínila minule, přepravujeme se zde linkami RAR a autobusy.

Odpoledne

Odpoledne jsme navštívili Lucemburské zahrady. Tam bylo krásně! Prostě jsme si tam jen tak sedli, pojídali čokoládu, bonbony a rozhlíželi jsme se kolem.

A jsme u konce druhého dne. Vidíte, bylo to krátké. Na první fotce je Lucemburský palác. Na druhé pak můžete vidět Lucemburské zahrady.

Tohle už bude zajímavější, třetí den jsme totiž navštívili Versailles (doufám, že jsem to napsala dobře). A to bylo opravdu úžasné! Pokud pojedete do Paříže, jeďte se tam podívat! Navíc je tu jedna veliká výhoda. Pokud jste studenti, máte vstupy na většinu památek zdarma.

Doprava

Opět linky RAR.

Zámek

Pro mě nic moc. Něco jako veliká Hluboká. Nejen veliká, OBROVSKÁ. Ale i tak, nic moc. Hodně interiéru totiž v zámku chybí, což je škoda.

Zahrady

To se nedá vyjádřit slovy, to musíte vidět. Říkám to takhle, protože mě se tam prostě moc líbilo. Ale opět jsme se nevyhnuli problému. Chtěli jsme totiž navštívit vesničku, která tam byla postavena pro královnu Antoinettu. No, to je ale na druhé straně od zámku. Takže jsme se samozřejmě ztratili. Na naši obhajobu, nebyla to zase až tak úplně naše vina. Branka, kterou jsme totiž chtěli vejít, byla zamčená. Nikde tam nebyla žádná cedulka, na které by bylo napsané, že tam neprojdeme. Nikde, až na TU bránu. Takže jsme tam asi tři hodiny chodili jako naprostí idioti a hledali cestu ven. No co vám budu povídat, byla to opravdu legrace. Během bloudění jsme totiž dostali příšerný hlad, takže jsme si tam na poli museli utrhnout kukuřici.

Nakonec...

...jsme byli tak upajdaní, že jsme si museli na chvilku odpočinout v kavárně. Ale celkový dojem z výletu byl skvělý!