Carolina's diary

Všem přeji krásný den! Tak tu máme zase jaro! Už jsem myslela, že se nedočkám! Konečně budeme moci odhodit svetry a bundy! A já budu moci naplno ukázat světu své geekovské oblečení a doplňky. A právě o tom bude dnešní článek. O mé geek-osobnosti.

1) Jsem geek girl. No a co?
Mám pocit, že od holky se většinou čeká, že se prostě bude chovat jako holka. Myslím tím například nosit holčičí oblečení, být jemná a skvěle se učit. A tohle prostě nejsem tak docela já. Jsem ten typ dívky, která nesnáší sukně a šaty. Daleko raději si vezmu na sebe košili a tričko s Tyrionem Lannisterem. A víte proč? Prostě proto, že se mi líbí, když ostatní vědí, že mám ráda Game of Thrones. Nejsem si jistá, zda je to o tom, že se prostě nebojím projevit to, jaká doopravdy jsem. Ano, já prostě jsem definicí geeka. Dokonce sama sebe s hrdostí popisuji jako vysokého obyvatele Středozemě a hrdého absolventa Bradavické školy čar a kouzel.

2) Jak si žiji ve svém světě...
Já vlastně ani nevím, kdy tohle moje "šílenství" začalo. Asi to bylo tou dobou, kdy mi táta začal každý večer předčítat Harryho Pottera. Ale v té době to ještě nebylo tak intenzivní. Myslím, že se to rozvinulo až v pozdějších letech, kdy jsem tyto příběhy začala vnímat jako únik z reálného světa. To mi (překvapivě) tak nějak zůstalo. S tím rozdílem, že mám teď tak trochu úchylku na shromažďování různých artefaktů.



3) JE v tom filosofie
Tohle je pravda. Ve fantasy příbězích (atd.) filosofie JE. Ať si každý říká co chce, ale tohle mi prostě nikdo nevymluví. Na druhou stranu je ale fakt, že hlubší smysl v tom může spatřovat jen ten, kdo tomu tak trochu propadne. Takže je to takový začarovaný kruh. Vysvětlila bych to asi takhle: představte si, že mluvíte například s Vietnamcem, který vůbec neumí česky. Taky si pravděpodobně nikdy neporozumíte. Leda byste se snad naučili vietnamsky. Nebo naopak.

4) Máme výhodu
Ač se to tak "normálním" lide možná nezdá, máme oproti nim jednu velikou výhodu. Jsme totiž daleko kompatibilnější. Tedy...pokud se nám zrovna chce. My se dokážeme bavit například o politice, vaření atd. Jen jsou tu prostě i jiná témata, která nás zajímají. Takže když pak začneme mluvit o tom, kolik se během natáčení Harryho Pottera spotřebovalo brýlí, jsme prostě divní.

5) Vychovat další generaci geeků
Jsem tak trochu toho názoru, že některé věci by prostě neměly zaniknout. Takže já své "vědomosti" předávám dál. A naštěstí mám věrného posluchače - mladší sestru, na které s radostí pozoruji prvky geekismu. Takže jsme spolu začaly sledovat Harryho Pottera a ona je z toho naprosto unešená. Rozhodla jsem se tedy, že jí k narozeninám koupím to ilustrované vydání.

Tak tohle bylo asi pět základních bodů ze života naprosto normálního geeka. Shrnu to asi takhle: pravděpodobně vypadáme jako neskuteční podivíni. Taky se může zdát, že "nežijeme", protože neustále ležíme v knihách, komiksech atd., ale to je OPRAVDU jen zdání. Prostě jen máme jiný pohled na svět. Ale většině z nás to neskutečně vyhovuje.

Co vy? Do kterého gangu patříte? Pokud jste geek, který seriál máte nejraději? Pište do komentářů, ráda se s vámi o tom pobavím.

Loučí se s vámi vaše "divná"

Krásný víkend! Musím vám říci, že tento týden je opravdu příšerný. Nejen kvůli neskutečnému množství učení, ale hlavně kvůli mému celkovému rozpoložení. V poslední době totiž nemám absolutně na nic náladu. A jak vás jistě napadlo už při přečtení nadpisu - inspirace mi také chybí. Ale jsem si jistá, že se všichni občas takhle "zasekneme". To však dneškem musí skončit!

Když jsem totiž otevřela počítač, řekla jsem si, že chci napsat článek, protože na to prostě mám náladu. Jenomže pak mi došlo, že vlastně vůbec nevím o čem bych vám dnes mohla povědět. A pak mě napadlo, že vlastně může být o ničem a zároveň úplně o všem.

Jako první bych vám asi mohla vyjevit náplň tohoto víkendu. Práce. Sobota i neděle od 13:00 - neurčito. Nuda. Ale musím říci, že na to, že jsem včera měla tak málo času, stihla jsem toho docela dost. Například změnit design blogu. Tak doufám, že se vám líbí.

Jak jsem vlastně získala inspiraci k napsání tohoto článku?
Viděla jsem totiž rozhovor s jedním textařem, který říkal, že když nemá dost dobré téma pro svou píseň, píše prostě o tom, že neví o čem psát. A tak jsem si řekla, že to zkusím také. Ale je mi samozřejmě jasné, že poslouchat o ničem je pravděpodobně daleko zajímavější než článek.

Pro mě je to každopádně zábava. Ráda totiž píši články, ve kterých vám mohu vylévat své srdce. Připadá totiž, že si mnohem lépe utřídím své myšlenky. Jak to máte vy?

Jak získat inspiraci zpět? 
Celkem jednoduše (i když ě to v tomto případě moc nepomohlo). Prostě jděte ven! Pusťte si oblíbenou písničku! Jděte ven s kamarády! Uvařte si kávu! Jednoduše dělejte to, co vás baví! A nebo víte co? Prostě o tom napište!

Moje máma to vystihla docela přesně - dnes se mi nechce dělat vůbec nic. Ale já bohužel musím do práce, takže polehávání s knihou mohu pouze zamávat. Jedinou naději mi poskytuje myšlenka, že dnes možná půjdu z práce dříve.

Doufám, že vás tenhle článek neodradil. V příštím týdnu se totiž můžete těšit na další raport z nějaké kavárny. Mimochodem, nemáte náhodou tip na kavárnu na Praze 4? Pokud ano, pište do komentářů!

A jak trávíte víkend vy?  Líbí se vám podobné typy článků?

Loučí se s vámi vaše lehce znuděná a unavená

Krásné úterý! Vzhledem k tomu, že minulý článek o naší návštěvě Coffee Corner Bakery měl docela úspěch, rozhodla jsem se, že budu v této lajně pokračovat. Dnes bych vám tedy ráda představila další roztomilou kavárničku. Uvařte si tedy šálek čaje/kávy a pokračujte ve čtení.

Tento týden je obecně dost náročný, takže když nám včera odpadlo odpolední vyučování, velmi se nám ulevilo. A jak jinak strávit čas než u šálku dobrého cappuccina? Takže naše kroky směřovaly celkem jasným směrem - do Krče, kde celkem pravidelně navštěvujeme kavárnu Caffe Start.

Krásnou sobotu všem! Jak někteří z vás možná ví, včera jsem se vrátila z pětidenního pobytu v Itálii (Passo del Tonale). Pokud mě sledujete na INSTAGRAMU, určitě víte, že jsem se ptala v anketě, zda byste měli zájem o další články s cestovní tematikou. Výsledkem bylo celkem jasné ano.

Původně jsem si myslela, že budu přidávat příspěvky každý den, jenomže v hotelu se vyskytnul problém s připojením. A zpětně si navíc říkám, že by vás články o našem každodenním lyžování mohly nudit. Proto jsem vymyslela něco jiného! Takže se pohodlně usaďte a pokračujte ve čtení!

1) Jak jsem se pohádala s recepční

Ano, měla jsem tam menší konflikt kvůli Wi-Fi. To připojení totiž bylo naprosto hrozné. A nikdo nebyl schopen s tím nic dělat. Nebo se spíše ani nesnažili. Takže jsem byla nervózní, protože jsem si ani nemohla přečíst maily. Navíc mi připadá, že v dnešní době je připojení jednou z nejzákladnějších služeb, které by hotely měly poskytovat.

Tenhle bod měl však i svou světlou stránku. Zjistila jsem totiž, že mi nedělá problém hádat se v angličtině. A to není zase tak špatné zjištění. Tím chci pouze říci, že jsem ráda, že se má angličtina dostala na takovou úroveň, že dokážu celkem rychle reagovat.

2) Jak jsem se několikrát málem zabila

Důležitý fakt - na snowboardu pády bolí daleko více než na lyžích. A když vám to podklouzne na ledové plotně, nemáte šanci prkno zastavit.

Já jsem vám ale chtěla vyprávět příhodu, která se mi stala zrovna včera (před odjezdem jsme ještě lyžovali). To jsem si totiž takhle najížděla k lanovce a tak trochu jsem nedávala pozor. A co se stalo? Zakousla se mi přední hrana, takže jsem se pořádně vyválela ve sněhu. Když říkám pořádně, myslím POŘÁDNĚ. Byl to dokonce takový náraz, že se mi z toho ještě asi čtvrt hodiny motala hlava.


Na druhou stranu jsem však na sebe pyšná, protože jsem se neskutečně překonala. Dokonce jsem trochu ztratila strach z rychlosti, což je určitě pokrok. Navíc už jsem se pak ani nebála například jezdit mimo sjezdovku. Nemyslím samozřejmě někde v lese! Legrace ale byla, když jsem tam pak po pas zapadla.

3) Jak jsem se málem rozbrečela na sjezdovce
Když jsem se včera už asi po sté sbírala ze svahu, myslela jsem si, že už to vážně nezvládnu. Tak moc mě bolely ruce, že jsem opravdu měla veliký problém i se vstáváním. A nejkritičtější byla asi chvíle, kdy jsem se zoufale snažila zvednout, ale místo toho jsem po každém pokusu sjela asi o pět metrů níže. Takže ne, Ledecká ze mě asi doopravdy nebude.

Ale musím přiznat, že to byly ty nejlepší hory, které jsem kdy zažila. Už jen kvůli těm výhledům! A úplně nejlepší byly ze 3000 metrů vysokého ledovce, na který jsme se dvakrát nechali vyvézt!





Od tří let jezdím na lyžích, ale před nějakou dobou jsem si řekla, že se chci naučit jezdit na snowboardu. A od té doby to naprosto miluji. Tedy ne že bych v tom snad byla dobrá. Jezdím totiž hrozně pomalu, ale to nevadí. Já si to totiž užívám. Proč vám všechno tohle vykládám? V Itálii mi totiž táta udělal ještě jednu velikou radost. Koupil mi nové boty na snowboard! Sice jsou z bazaru, ale ve velmi dobrém stavu. A navíc jsou úžasně pohodlné! Takže hory, příští rok se těšte!

A co vy? Kam jezdíte lyžovat? Máte raději snowboard nebo lyže?

Loučí se s vámi vaše unavená a strhaná

Krásný den! Tak je tady zase středa, což znamená přelom týdne. Spousta z nás si říká: "Konečně!" Znamená to totiž, že už si můžeme pomalu dělat plány na víkend. A víte co? Pokud jste také takoví kavárenští povaleči, mám pro vás naprosto úžasný tip! Vydejte se do Coffe Corner Bakery!

Na tento podnik jsme s kamarádkami přišly zcela náhodou. Vtip je v tom, že jsme měly namířeno do úplně jiné kavárny. Když jsme tam ale přišly, zjistily jsme, že bohužel již nemají volný stůl. A poté co jsme tímto způsobem navštívily asi čtyři kafetérie, rozhodly jsme se, že prostě půjdeme za nosem. A tak jsme narazily na Coffe Corner Bakery. Podle mého názoru jsme nakonec mohly být rády, že jsme to tam objevily. A nejen díky té výborné kávě. Také kvůli tomu, že nebýt tepla, které nám kavárna poskytla, pravděpodobně bychom někde zmrzly.


První věc, které jsem si okamžitě všimla, byl ten úžasný street-design (pokud to tak mohu nazvat). A hned potom samozřejmě menu, ze kterého se mi ihned začaly sbíhat sliny. Ty dorty vypadaly tak úžasně!

Co se týče obsluhy, slečna byla moc příjemná. Vytkla bych snad jen jednu jedinou věc - malinko nám popletly objednávku. Na druhou stranu se to dá omluvit, protože tam bylo opravdu neskutečné množství lidí. A i kdyby nebylo, to se prostě občas stane, že? Navíc se to vše vykompenzovalo úsměvy, kterými nás obsluha pravidelně častovala.


Posezení bylo velmi příjemné, takže jsme se tam zdržely přibližně tři hodiny, což se nám zase tak často nestává. Ale to máte tak, když se k dobré kávě přidá skvělá společnost, nemůže to dopadnout jinak. Opravdu! Tak skvěle jsme si popovídaly! To znamená, že si to určitě někdy zopakujeme. A k tomu se váže otázka - měli byste zájem o články, které by se týkaly našich pochůzek po kavárnách? Pokud ano, určitě mi dejte vědět do komentářů.

A co vy? Jste milovníky kávy? Máte nějakou oblíbenou kavárnu? Pokud ano, nezapomeňte mi napsat, ráda se od vás inspiruji!

Loučí se s vámi vaše