• Home
  • Café
  • Cestování
    • Oxford
    • Paříž
    • Polsko
  • Knihy
facebook twitter instagram

Carolina's diary

Autor: Chevy Stevens
Rok vydání: 2019
Nakladatelství: Ocelot
Žánr: thriller

Obsah
Před jedenácti lety se podařilo Linsdey, ženě, která byla dlouhá léta omezována svým násilnickým manželem, společně s dcerou Sophií uprchnout. Celá situace tehdy vyvrcholila ve chvíli, kdy její muž v opilosti způsobil smrtelnou nehodu. Jenomže to nebylo vše, v jeho kufru byla totiž nalezena zbraň a on přiznal, že chtěl svou ženu zabít. A tak byl odsouzen na jedenáct let vězení, což jeho manželce a dceři konečně poskytlo zasloužená léta klidu. Linsdey tedy začíná podnikat a zřizuje pro Sophii nový domov. A když už to vypadá, že by jejich život mohl být poklidný, je Andrew propuštěn. V té době se však Linsdey začínají dít příšerné věci - otrávení psa, napadení přítele. Myslí si, že za tím vším stojí její exmanžel, ale on tvrdí, že se změnil. Je její domněnka oprávněná? Nebo je viníkem někdo jiný?

Můj názor
NIKDY VÍC. ŠKODA PAPÍRU. NEJHORŠÍ KNIHA, KTEROU JSEM KDY ČETLA. Toť shrnutí. Knihu jsem získala v rámci spolupráce, jsem tedy velmi ráda, že jsem za ni neutratila ani korunu. Abych řekla pravdu, nechápu, že něco takového mohlo získat 94% na Databázi knih, které běžně bezvýhradně důvěřuji. Asi bych měla svůj postoj k této stránce poněkud přehodnotit.
Začnu tím, co mi vadilo úplně nejvíc - velké množství překlepů a stylistických chyb. Ukažte mi prosím knihu, kde přímá řeč postavy pokračuje do druhého odstavce! Další věcí je naprosto směšná větná stavba. Připadalo mi, jako kdyby byla kniha psána pětiletým dítětem. I když takové dílo by bylo pravděpodobně po všech stránkách kvalitnější. Příklad věty, která mě VÁŽNĚ "pobavila" - "Nejradši bych mu vrazila klíče do očí a bodala, až by se na mě nemohl dívat." Kvalitu posuďte sami..
Co se týče postav, jejich popis je naprosto nedostatečný. Navíc jednají předvídatelně, což je u thrilleru docela problém. KNIHU ROZHODNĚ NEDOPORUČUJI!!!

Hodnocení: 1*/10*

Vaše



Share
Tweet
Pin
Share
No Comments
Autor: Becky Chambers
Rok vydání: 2017
Nakladatelství: Host
Počet stran: 494
Žánr: sci-fi



Obsah
Napadla vás někdy otázka: "Jak asi bude vypadat svět a vesmír v budoucnosti?" Jednu z alternativních odpovědí nám podává právě tato kniha. Příběh začíná ve chvíli, kdy na tunelářskou loď jménem Poutník přistává Rosemary - mladá dívka z Marsu, která zde má vykonávat práci účetní. Jejím cílem však není pouze finanční odměna, ale prostý úprk před nepřívětivou minulostí. Na palubě se téměř ihned setkává s posádkou a s jejich kapitánem Ashbym. Život na Poutníkovi je poklidný a mírumilovný. Tedy až do okamžiku, kdy je posádce nabídnuta nabídka, která se neodmítá - postavit hyperprostorový tunel na vzdálenou planetu a vydělat si tak spoustu peněz. Musí tedy přežít dlouhou cestu přes válkou zmítaný mezihvězdný prostor, aniž by narušili některé z křehkých spojenectví, která udržují galaxii v klidu.

Můj názor
Knihu jsem si chtěla přečíst opravdu velmi dlouho, ale stále jsem se k ní nemohla dopracovat. Pak jsem ji jednoho dne spatřila v Luxoru v poničených knihách. A tak jsem si řekla, že tam na mě čeká, takže jsem ji tam nemohla nechat!

Spousta z vás možná ví, že nakladatelství Host je mé nejoblíbenější nakladatelství vůbec. NIKDY jsem od tohoto vydavatelství nečetla špatnou knihu. A výjimkou nebyla ani Dlouhá cesta na malou, rozzlobenou planetku. Dílo hodnotím jako velmi milé, ale zároveň také poutavé a vtipné sci-fi. Abych řekla pravdu, byla to snad nejvtipnější kniha, kterou jsem kdy četla. Rozhodně doporučuji!

Hodnocení: 10*/10*

Vaše








Share
Tweet
Pin
Share
No Comments

Tak Vás po delší době opět vítám u nového článku. Jsem si vědoma toho, že články nevycházely OPRAVDU hodně dlouho, ale mám pro to poměrně dobré vysvětlení - maturita a přijímačky na VŠ. Takže jistě chápete, že toho mám teď trochu moc.. Ale slibuji, že se budu snažit!

A musím vám říci, že za uplynulou dobu se toho docela dost změnilo! Právě například to, že jsem začala číst knihy v angličtině. V tomto článku bych vám tedy chtěla poradit tři knihy, které jsou pro začátečníky podle mého názoru naprosto dokonalé.


Jako první bych vám ráda představila Everything Everything. A právě toto byla úplně první kniha, kterou jsem kdy přečetla v angličtině.

Co se týče příběhu, jde o klasickou YA literaturu. Sledujeme zde příběh Madeline, která je naneštěstí velmi nemocná. Trpí totiž zvláštní poruchou, jejímž hlavním příznakem je naprostá nefunkčnost imunitního systému. A tak je její život omezen pouze na jejich speciálně upravený dům, ve kterém bydlí pouze se svou matkou. Jenomže vše se změní ve chvíli, kdy se do sousedního domu nastěhuje Olly - kluk, se kterým Madeline naváže kontakt pomocí vzkazů na okně a SMS. Jednoho dne jim dokonce její zdravotní sestra Carla zprostředkuje osobní setkání. To je právě ten okamžik, kdy se do sebe bláznivě zamilují. A kvůli lásce je Madeline ochotna riskovat naprosto cokoli.

Kniha má 316 stránek, což se může pro začátek zdát jako velké sousto. Vůbec se ale nebojte! Nicola Yoon totiž používá velmi jednoduchou angličtinu. Dalším plusem jsou také krátké kapitoly, takže vás to "neubije".


The Sun is Also a Star je další kniha od úžasné Nicoly Yoon. Musím se přiznat, že jsem na ni přišla docela náhodou. Když jsem totiž byla v Oxfordu, prolézala jsem tam samozřejmě místní knihkupectví (jak nečekané). No a jednoho dne jsem ve Watrstones narazila na akci 1 + 1 za polovinu. A objevila jsem tuto krásku, kterou jsem tam samozřejmě nemohla nechat. No a k tomu jsem si přibrala Simon vs. the Homo Sapiens Agenda, což jsem zatím nepřečetla.

Tento příběh naráží na dnešní problematiku nelegálních přistěhovalců do USA. Natasha a její rodina jsou totiž právě takovým případem. Nicméně však v New Yorku žijí již několik let, takže zde Natasha a její mladší bratr začali chodit do školy a našli si kamarády. Vše se ale zvrtne jednoho dne, kdy jejich otce zatknou a zjistí, že jde o nelegálního přistěhovalce. Takže se musí vrátit zpět na Jamajku. Natasha se do posledního dne snaží udělat vše pro to, aby deportaci zvrátila, ale vše je marné. V tu chvíli se seznamuje se sympatickým Danielem, se kterým prožije své poslední hodiny v NY.

Kniha má 376 stran, ale je to úplně stejné jako u Everything Everything - jednoduchá angličtina a velmi krátké kapitoly. Navíc se mi moc líbilo, že je příběh popisován z pohledu několika postav, takže si o celé situaci můžeme vytvořit celkem přesný obrázek.


No a jako poslední bych vám zde ráda představila knihu, kterou jsem také neměla v plán číst, ale pak jsem ji viděla v knihkupectví a řekla jsem si: proč ne??

The U Give je též kniha s velmi zajímavou tematikou. Zavádí nás totiž do americké černošské čtvrti, ve které žije šestnáctiletá Starr se svou rodinou. Žije poměrně šťastný život, což se ale jednoho dne rapidně změní. Stane se totiž jedinou svědkyní smrti svého nejlepšího kamaráda, který byl zastřelen policistou. Nutno podotknout, že to bylo téměř bezdůvodně. Jenomže TOHLE Starr nikdo nevěří. Široká veřejnost si totiž myslí, že její mrtvý přítel byl násilník, který si vlastně nic jiného nezaslouží.

Tato kniha má 449 stran. Ačkoliv jsem si čtení velmi užívala, neoznačila bych to jako knihu pro ÚPLNÉ začátečníky. Mě osobně totiž (minimálně v prvních několika kapitolách) dělal veliký problém slang. Nicméně i na to se dá za nějakou dobu zvyknout. A má to také své plusy - naučí vás to slovní spojení, která v učebnicích nenajdete.

Četl někdo z vás jednu z těchto knih? Pokud ano, jak se vám líbila?

Vaše

Share
Tweet
Pin
Share
No Comments



Krásný den všem! Ti z vás, kteří sledují můj Instagram jistě ví, že jsem se teprve včera vrátila ze čtrnáctidenního pobytu v Oxfordu. Podrobnější informace najdete v mém posledním článku. Popravdě řečeno, původní plán byl, že budu psát články úplně každý den. Pak jsem se však vracela do mé hostitelské rodiny tak unavená, že jsem nabyla schopna vyplodit vůbec nic. A to jsem se vážně moc snažila. A že jsem měla k nedostatku energie opravdu důvod! Po ranních kurzech jsme totiž každý den s mojí novou kamarádkou z Turecka navštěvovaly různé památky.

Abych řekla pravdu, ke studiu jsem si vybrala právě Oxford proto, že zde žil Tolkien. Já vím, právě si asi říkáte, že bych měla mít asi trochu jiné důvody - třeba úžasnou architekturu. Ale ne, pro mě byl prvotním impulzem právě tento vyjímečný autor. Až později jsem se dozvěděla fakt, že se zde například natáčely některé záběry z Harryho Pottera.

A tak jsem se rozhodla, že napíšu článek, ve kterém bych potencionálním návštěvníkům (musí to být ovšem zároveň také fanoušci fantasy) ráda ukázala několik velmi zajímavých míst. Tak začneme!

1) Christ Church College

Christ Church College je jednou z několika budov, kterou rozhodně musí navštívit každý potterhead. Byly zde totiž natáčeny některé interiéry Bradavic. Pamatujete si například schodiště, kde se Harry poprvé potká s Malfoyem? Tak přesně to tam je. Nebo třeba prostranství, kde se studenti učili létat? Tak to tam naleznete také.

2) Bodleian libery

Tato knihovna je opět jedním z míst, kde se opět natáčel Harry Potter. Můžete zde nalézt například zapovězenou knihovnu nebo nemocnici.

3) Tolkienova výstava

Jak jsem již řekla, Tolkien byl jedním z nejhlavnějších důvodů mé návštěvy. Takže když jsem se dozvěděla, že se zde na jeho počest koná výstava, rozhodně jsem ji musela vidět. Celá záležitost stála pouze jednu libru, takže jsem si říkala, že to pravděpodobně nebude nic světoborného. Jak jsem se zmýlila! Jsou zde totiž vystaveny ORIGINÁLY jeho ilustrací k příběhům a jeho osobní artefakty. A nejen to! Mimo jiné jsem se totiž dozvěděla také spoustu informací o Tolkienově životě.

4) Alice's Shop

Vzhledem k tomu, že autor Alenky v říši divů (Lewis Carroll) studoval v Oxfordu, narážíte zde na tento příběh úplně všude. Toto je však jediný obchod, který je specializovaný přímo na tento příběh. 

5) The Story Museum

Jde o podobný podnik jako je Alice's shop. V tomto obcůdku však můžete zakoupit věci s motivem z nejrůznějších příběhů. Navíc si zde také můžete vypít kávu a sníst duhový cupcake.


Láká vás některá z těchto lokalit? A která?

Loučí se s vámi vaše unavená

Karolína


Share
Tweet
Pin
Share
No Comments

Krásný den všem! Pro nás s knihou je tento čas naplněn velikým vzrušením! A již z názvu vám musí být jasný důvod - konečně jsme se dočkaly našeho výletu do Oxfordu! Je to pro nás veliká premiéra, protože jsme tu úplně samy!

Na tuto "dovolenou" jsme se vydaly z jednoho prostého důvodu - chceme vylepšit svou angličtinu. Takže tady navštěvujeme ranní kurzy angličtiny, ze kterých nakonec vzejde certifikát. A se zlepšováním také souvisí fakt, že jsme jely samy, s českým kamarádem bychom neměly tolik příležitostí mluvit anglicky. Navíc jsme si tu našly kamarády, takže rozhodně nestrádáme.

Co se týče ubytování, bydlíme v rodině, kterou nám přidělila univerzita, kterou navštěvujeme. Jsme s nimi vážně spokojené. Jednu věc bychom ale vytkly - neskutečný nepořádek! I když musíme zaklepat, náš pokoj je v opravdu dobrém stavu.

Než začneme vyprávět o druhém dni, v rychlosti shrneme ten první. Tou dobou jsme se s ostatními lidmi z kurzu ještě nijak zvlášť neznali, takže není moc o čem mluvit. Proto tomuto dni také nechci věnovat samostatný článek. Prostě jsme měli něco jako "meeting", v rámci kterého nám ukázali školu, dělali jsme rozřazovací testy a rozdali nám potřebné dokumenty.

Den 2.

V úterý nás čekala naše druhá návštěva školy. První hodina! To bylo docela zajímavě, protože jsme si tam našly kamarádku z Turecka. Daleko zajímavější část pak však přišla po kurzech, kdy jsme si všichni dohromady vyrazily do Christ Church Collage.


Pro ty z vás, kteří ještě o Christ Church Collage neslyšeli, jde o místo, kde studoval například slavný spisovatel Lewis Carrol - autor Alenky v říši divů. Mimo jiné se tady však také natáčela spousta záběrů z Harryho Pottera, takže to jsem prostě musela vidět, že?

A po této návštěvě mohu říci, že jsem konečně navštívila Bradavice. Takže všichni fanoušci Harryho Pottera jistě chápou, že jsem si splnila jeden ze svých dětských snů!






Líbil se vám tento článek? Máte zájem o další? Poznali jste místa na fotografiích? Pokud ano, neváhejte a napište mi své odpovědi do komentářů! A pokud máte tip na nějaké místo (může být i kavárna/restaurace), moc ráda se od vás inspiruji!

Loučí se s vámi vaše unavená

Karolína

Share
Tweet
Pin
Share
1 Comments

Krásný pátek! A je to ten nejkrásnější pátek celého roku - konečně končí škola. A to znamená, že nás všechny v létě čeká spousta výletů a dobrodružství. My s knihou se chystáme hned od 30.6. na čtrnáctidenní tábor, kam jedeme jako praktikantky. No a hned po tom nás čeká výlet do Anglie, kde budeme po dobu dvou týdnů pilovat náš anglický projev. To se nám bude hodně hodit, protože na podzim plánujeme skládat zkoušky FCE. Prázdniny však samozřejmě nejsou jen o výletech do zahraničí. Spousta takových krásných míst je samozřejmě také v ČR. Pokud byste v tomto ohledu chtěli načerpat více inspirace, určitě zavítejte na blog Trips and weekend activities, protože Míša s Marťou jsou v tomto ohledu rozhodně o hodně zběhlejší.

Ale co, i my máme pro vás jeden tip na výlet - Kutnou Horu. Jsme si jisté, že toto město určitě každý z vás navštívil minimálně jednou, to byste nebyli ti správní Češi! Samozřejmě si děláme legraci! Pravdou ale je, že je to tak okouzlující město, že by bylo škoda, kdyby byl mezi vámi někdo, kdo tam opravdu ještě nebyl. A pokud tomu tak přece jen je, rozhodně to musíte co nejdříve napravit. Už jen kvůli těm úžasným podnikům, které tam naleznete na každém rohu. A právě o jednom takovém vám budeme dnes vyprávět.

Blues Café jsme s knihou navštívily přibližně před dvěma týdny. Bylo to v rámci školního zájezdu a musíme vám říci, že to byl jeden z nejlepších bodů celého týdne. 


Jde prostě o kavárnu, která je zařízená v takovém "blešákovém" stylu. Jen pro upřesnění, myslíme to tak, že interiér je prostě hodně nesourodý. Ale i tak, celá tahle změť zdánlivě odlišných stylů vytváří jeden osobitý design. A máme tu i zprávu pro vlastníky gramofonů. Tato roztomilá kavárnička je totiž spojena s malým obchodem s gramodeskami, což ještě více podporuje tu bluesovou atmosféru, která na vás při příchodu okamžitě dýchne.

Ale do kaváren samozřejmě nechodíme kvůli interiéru, že? I když uznáváme, že při výběru podniku to také trochu hraje roli. Nicméně jsme se chtěly zmínit o tamnější vynikající kávě. Ani by nás nenapadlo, že se dá pořídit taková kvalita za tak nízkou cenu! A to jsme schopny zaplatit za kvalitní kávu opravdu docela dost peněz. Je ale fakt, že mimo Prahu za dobrou kávu opravdu zaplatíte daleko méně.


A co obsluha? No, musíme říci, že by se slečna mohla třeba usmát, ale to nevadí. Třeba měla prostě špatný den. A nebo ne, kdo ví? My sice říkáme, že úsměv je příjemná třešnička na dortu, ale není to samozřejmost. Na obranu té slečny musíme přiznat, že nebyla vyloženě nepříjemná, spíše byla "neutrální".

Takže to by byla naše krátká recenze na tuto kavárničku. A co vy? Máte nějaký další tip na mimopražskou kavárnu? A co máte v plánu na prázdniny?


Loučí se svámi vaše

Karolína


Share
Tweet
Pin
Share
No Comments

Dámy a pánové, prosím o veliký potlesk pro mou starou přítelkyni - knihu! Jelikož chci svůj blog malinko ozvláštnit, rozhodla jsem se, že ke tvorbě článků přizvu tuto mou nedílnou část, která mě provází již od dětství. Dnes vám tedy budu vyprávět příběh o tom, jak jsme se poznaly.

V běžné konverzaci se té "seznamce" říká školní družina. Jednoho krásného odpoledne nám totiž paní učitelka začala předčítat knihu s názvem: Darebák David. Pokud ji znáte, určitě mi dáte za pravdu, že je to jedna z nejlepších dětských knih vůbec. Každopádně ve chvíli, kdy nám učitelka dočetla první kapitolu, věděla jsem, že tohle prostě musím mít. A protože jsem se tou dobou teprve učila číst, rodiče si řekli, že by taková kniha mohla být vlastně docela užitečný dárek. 

Tím začala naše společná cesta. Od té chvíle jsem začala trávit dlouhé chvíle s touto dobrou přítelkyní. Kolik hodin jsme spolu proseděly u mě v posteli! Kolikrát jsme se spolu zasmály! A kolikrát jsem byla nakonec smutná, že příběh již končí. Také si pamatuji, že jsem každý měsíc chodila s tatínkem do knihkupectví, kde jsme se ptali po nových dílech Darebáka Davida. Dohromady jich vyšlo asi sedm.

Ale když se tak přehrabuji ve svých vzpomínkách, dochází mi, že to vlastně nebyla úplně první kniha, se kterou jsem navázala tak silný vztah. Už od pěti let mi totiž táta pravidelně předčítal Harryho Pottera, což z velké části vysvětluje mou lásku k tomuto příběhu. Takže za celou svou geekovskou osobnost vlastně vděčím svému otci.


Pro mě je kniha opravdu jednou z mých nejlepších kamarádek. Vím, spousta z vás si teď říká: "Tak to je smutné." Já to tak ale vůbec nevnímám. Díky ní totiž prožívám příběhy, které bych za normálních okolností nikdy zažít nemohla. Jen řekněte, který z vašich přátel vám kdy umožnil proletět se na drakovi? V žádném případě tedy nechci podceňovat vaše známé, ale hádám, že asi nikdo. Chci prostě říci, že kniha představuje úplně jinou dimenzi vnímání.

Abych se ale konečně dostala k jádru tohoto článku - rozhodla jsem se, že svů blog opět trochu pootočím směrem literatury. Nebojte se! Neznamená to, že bych teď snad začala psát pouze recenze. Na tohle se nechci omezovat! Jelikož jsem ale ten typ člověka, který si bere knihu pomalu i do supermarketu, bude vás prostě články provázet tato moje kamarádka. Když všude následuje mě, proč by nemohla i moje články? Připadá mi to docela přirozené a nechápu, že mě to nenapadlo již dříve. 

A vy? Čtete knihy? Jak se vám líbí ten můj nový nápad?

Loučí se s vámi vaše

Share
Tweet
Pin
Share
No Comments

Všem vám přeji krásnou neděli! Tak už se nám konečně blíží léto. Respektive už opravdu stojí na prahu. Buďme za to rádi! Přináší sebou totiž nejen prázdniny, teplo a sluneční paprsky, ale také spoustu krásných dní. A práv jeden takový bych vám v tomto článku chtěla popsat. Takže se pěkně uvelebte a pokračujte ve čtení!

Včerejší den jsem začala během. Už to byl celkem slušný začátek dne. Podařilo se mi totiž zaběhnout rekord letošního roku - celých 9,09km!

Následující dvě hodiny už nebyly tak zajímavé, jela jsem si totiž na Chodov zařídit něco kvůli nové brigádě. Budu teď totiž prodávat makronky, takže jsem byla na zaučení. Poté jsem si byla vyzvednout opravené brýle, což je mimochodem také věc která mě velmi potěšila. Myslela jsem si totiž, že si budu muset koupit úplně nové.


Uznávám, že předešlý odstavec se vám mohl zdát nudný. Pokud jste se jím však prokousali až sem, mohu vám slíbit, že teď přijde ta zábavnější část. Po pochůzkách jsem se totiž vydala do za zbytkem rodiny Werichovy vily. Musím říci, že to je vážně nádherná budova! Opravdu to tam vypadá tak, jako kdyby si slavný herec jen na chvilinku někam odskočil. Mimo jiné je v rámci budovy také úžasná kavárna, kterou určitě stojí za to navštívit.


Tady ale nekončíme! Pak nás totiž napadlo, že bychom se mohli trochu projet po Vltavě. A tak jsme si půjčili šlapadlo - obrovskou plastovou labuť. Přiznám se, že jsem měla chuť sestru tak trochu vysadit. Ke šlapání se hrnula jako divá, ale pak to celé nechala na mně! Když jsme pak vystoupili, myslela jsem si, že mi upadnou nohy. Měla jsem v nich takové křeče! Ale co, zase jsem trochu nabrala svaly.


No a když jsme si tak projížděli kolem Střeleckého ostrova, zjistili jsme, že se tam pořádá nějaký (myslím) rockový festival. To jsme si nemohli nechat ujít! Takže jsme se tam po vrácení šlapadla samozřejmě šli podívat. Bylo to moc příjemné. Dobrá hudba a k tomu to úžasné posezení! Co vám budu vykládat, prostě letní pohodička! A já už se těším, že si to příští víkend zopakuji!

Za včerejšek jsem nachodila něco kolem 21 000 kroků, což se mi zdá docela dost. Pohyb je ale zdravý. Navíc to opravdu stálo za to!

Loučí se s vámi vaše uchozená



Share
Tweet
Pin
Share
No Comments

Krásný den! V poslední době se stále častěji vracím k jednomu tématu, které přímo neskutečně ovlivňuje můj každodenní život - strach. Respektive se teď hodně zabývám jeho překonáváním. Někteří z vás jistě ví, že se neskutečně bojím hororových postav. Největší trauma mám ze Samary. Vím, spousta z vás si asi řekne, že jsem blázen. Není to přece reálné! V neprospěch této věci však hraje fakt, že mám velikou představivost. To znamená, že když máte v hlavě nějaký děsivý obrázek, za každým "normálním" zvukem vidíte postavu, která se vás snaží zabít. Ne, nezbláznila jsem se. A věřím, že v tom nejsem sama. Takže tento článek je věnován lidem, kteří jsou stejní strašpytlové. Dozvíte se zde dva způsoby, jak se fobií zbavuji já. Doufám, že budou užitečné i pro vás.

1) Terapie šokem

Tohle je první a nejúčinnější bod tohoto článku. Tedy alespoň mně to moc pomohlo. Před časem jsem se totiž rozhodla, že se na nějaký horor prostě podívám. Že to prostě zvládnu. A tak jsem se vydala do kina na Tiché místo - můj první horor. Můžu vám říct, že to rozhodně nebylo tak strašné. Dokonce se mi to i líbilo! Krátkou recenzi můžete najít ZDE. A minulý týden jsem pokračovala v krasojízdě - následovalo shlédnutí filmu TO. Celkem jsem se u toho pobavila, vůbec jsem se totiž nebála. Tedy, byly tam samozřejmě scény, kdy jsem měla trochu nahnáno, ale nebylo jich moc. Naopak jsem se v některých musela opravdu smát.


Když o tom však tak přemýšlím, TO v sobě rozhodně skrývá daleko hlubší myšlenku než Tiché místo. A ano, i horory evidentně mohou mít nějaký hlubší smysl. Jde totiž o to, že Pennywise - klauna, který ve filmu zabíjí děti - se živí jejich strachem. Proto jim ukazuje věci, kterých se nejvíce bojí. Vtip je však v tom, že ve chvíli, kdy se ho naši hlavní hrdinové bát přestanou, zrůda ztrácí svou moc. Pro nás strašpytly to vlastně znamená, že pokud překonáme svůj strach (ať je jakýkoli), už se nikdy nevrátí. Takže vám chci jen říci, postavte se tomu. Věřte mi, nesrazí vás to na kolena. Naopak vás to velmi posílí.


2) Běh

Je vědecky potvrzeno, že když budete pravidelně dýchat, zklidní se celé vaše tělo. Včetně hlavy. A na to je běhání skvělé. Nehledě na to, že vás to parádně vyčerpá, takže pak nemáte chuť ani šanci myslet na "hlouposti". 

Mě osobně kombinace těchto dvou aktivit velmi pomáhá. Opravdu, Samaru za svým oknem vídám už jen každý druhý večer. Takže mám rozhodně v plánu pokračovat ve svém "Fear-tour". Mým pomyslným cílem je právě film Kruh. Teprve až jej shlédnu, mohu říkat, že jsem již úplně překonala svůj strach. A dám tak prostor nové fobii. Kdoví, třeba se u mě naplno rozvine strach z výšek. Ano, i toho se malinko bojím. A to prosím měřím 197cm. Není to legrační? Kamarádi mi říkají, že nejspíš musím žít v permanentním strachu. Střídání fobií tedy asi patří k normálnímu koloběhu života. Ale co! Pro nás je to vlastně do jisté míry výhoda. Dává nám to možnost stále se překonávat. Mně tedy rozhodně. A v souvislosti s tím bych na vás měla jednu otázku. Poradil byste mi někdo prosím horor, který "není zase až tolik strašidelný"?

Loučí se s vámi vaše


Share
Tweet
Pin
Share
1 Comments
Krásný den! Hned ze začátku bych se vám chtěla moc omluvit - tento článek měl podle plánu vyjít v neděli, ale nějak mi to nevyšlo. Každopádně těch "malých radostí" bylo tolik, že vám je v tomto článku musím zpětně zmínit. Takže se pohodlně usaďte a pokračujte ve čtení.

1) Svět knihy

10. - 15.5. se koná jedna z největších knihomolských akcí roku - Svět knihy. Takže je vám jistě jasné, že jsme tam se sestrou nemohly chybět. Nevyrazily jsme tam však pro knihy, chtěly jsme spolu prostě jen strávit trochu času. A když jsme obě milovnice knih, proč nevyrazit na jeden z největších knižních festivalů v Praze?


Celý areál jsme prošmejdily křížem krážem. Když už jsme nemohly vydržet to neskutečné vedro a dusno, prostě jsme vylezly ven. To jsme pak zamířily rovnou ke stánku, který byl jako dělaný pro fanoušky Harryho Pottera (což já samozřejmě jsem). Zde jsme si mohly vyrobit například hůlku či tematickou záložku. A co víc! Dokonce jsme se tu setkaly s různými postavami ze světa J.K.Rowlingové. Byli ro samozřejmě costplayeři, ale jejich kostýmy byly tak přesvědčivé, že by si je člověk lehce mohl splést se skutečnými studenty a profesory z Bradavické školy.


Pro mě však byla bezkonkurenčně největší atrakcí replika Nimbusu 2000. Podržet si toto legendární koště je prostě snem každého milovníka Harryho Pottera, ne? Je jen škoda, že se na něm člověk nemohl doopravdy proletět...

2) Návštěva Caffein

Tuto kavárnu jsem moc chtěla navštívit. Zejména kvůli jejich vyhlášenému latte artu. Já vím, milovníci kávy si jistě pomyslí, že nejdůležitější je přece chuť. A já s vámi samozřejmě souhlasím. Ale mě ten obrázek na pěně prostě připadá jako příjemná třešnička na dortu.

Jenomže jedním velikým problémem této kavárny je málo místa. Je to totiž docela vyhlášený podnik, takže mají téměř pořád plno. To znamená, že zde jen vzácně najdete volný stůl. Ale my jsme měli štěstí! Sice to byla jen taková malá stolička, ale i tak! Navíc všechnu "nepohodu" nejméně stonásobně přebila výborná káva a tropická kaše. Tuto kavárnu rozhodně doporučuji. A nevadí, že se tam stojí obrovská fronta. Tady se vyplatí počkat.


3) Nová kniha

Před časem jsem od mamky dostala kupon do jednoho knihkupectví. A minulý týden jsem úplnou náhodou přišla na to, že 11.5. končí jeho platnost. Takže jsem se v pátek vydala pro novou knihu.

Měla jsem vymyšlených několik titulů, které bych si chtěla přečíst. Naneštěstí ani jeden z nich neměli. Pak na mě ale z police vykoukla tahle kráska - Kosmonaut z Čech. Shodou okolností jsem si toto dílo také chtěla přečíst, takže to byla poměrně jasná volba. Samozřejmě jsem se do ní hned pustila, ale zatím na ni nemám úplně jasný názor. Určitě však můžete čekat recenzi. 


Já si myslím, že bychom se měli snažit okořenit si každý den nějakou drobnou radostí. Bohatě postačí, když si třeba půjdete zaběhat. Nebo se alespoň na hodinu ponořte do své oblíbené literatury. Na tom nezáleží. Dělejte prostě to, co vás baví!

Co je vaší oblíbenou činností? Čtete? Jaký máte rádi žánr? Nebo raději sportujete?

Share
Tweet
Pin
Share
No Comments
Krásnou sobotu! Dnes bych vám zase ráda poreferovala o jedné z mých nejoblíbenějších kaváren. Tentokrát to však nebude nic pro obyvatele Prahy, Gabi Café se totiž nachází v Říčanech. Kdybyste však někdy plánovali výlet do tohoto města, nezapomeňte do svého plánu zahrnout i tento podnik. Věřte mi, nebudete litovat.

Na tuto kavárnu jsme s maminkou narazily úplnou náhodou. Jely jsme si totiž do Říčan vyzvednout nové pasy. Jenomže tam nám řekli, že si na ně musíme ještě nějakou dobu počkat. Tak jsme se chtěly jít projít. Když jsme ale vyšly před Obecní úřad, spatřily jsme Gabi Café. Pamatuji si, že ten den jsem si objednala matcha cappuccino a višňový koláč. Ano, na takové detaily mám opravu paměť. Důležité je však to, že už v ten den jsem věděla, že to bude jedna z mých nejoblíbenějších kavárniček vůbec.



Pravý impulz k napsání tohoto článku jsem však dostala toto pondělí, kdy jsme v Gabi Café opět nalezly útočiště. Ani po těch dvou letech se tam nic nezměnilo. To je však dobře, není tam totiž co měnit. Byl to úžasný podnik už v době, kdy jsme jej navštívily poprvé.

Co se týče obsluhy, milejší slečny jsem za barovým pultem snad nikdy nepotkala. Snad je to tím, že jsou Říčany oproti Praze "malé město"? Nevím. Každopádně myslím, že nikdo z nás nenavštěvuje kavárny kvůli baristům (i když je jejich úsměv příjemnou třešničkou na dortu). Spíše kvůli kávě, že? Tak to vás Gabi Café také rozhodně nezklame. A co víc! Podle mě je jejich káva přímo lahodná!


Také tak milujete sladké? No tak to vám pak vřele doporučuji jejich roládu. A nebo víte co? Prostě zavřete oči a na něco ukažte, nikdy nemůžete šlápnout vedle. Ach, už jen z těch fotek se mi začínají sbíhat sliny!


A vy? Znáte Gabi Café? Nebo máte jiný oblíbený podnik? Pište do komentářů, moc ráda se od vás inspiruji!


Loučí se s vámi vaše (momentálně velmi hladová)

Share
Tweet
Pin
Share
2 Comments
Older Posts

About me

Jmenuji se Karolína a léčím se s Hraniční poruchou osobnosti. Ráda bych zde s Vámi sdílela průběh své léčby, své úspěchy, ale také své propady. Navíc se tady ale s Vámi ráda podělím také o své zážitky a záliby.
Těším se na Vás u některého z článků!

Follow Us

  • facebook
  • twitter
  • instagram
Používá technologii služby Blogger

Popular Posts

  • Workshop o bloggování
    Workshop o bloggování
  • Co mi minulý týden udělalo radost?
    Co mi minulý týden udělalo radost?
  • 5 důvodů, proč si založit blog
    5 důvodů, proč si založit blog
  • Nic není nemožné - Stačí prostě zatnout zuby a NEDAT SE
    Nic není nemožné - Stačí prostě zatnout zuby a NEDAT SE
  • Gabi Café
    Gabi Café
  • Nenechám tě odejít
    Nenechám tě odejít
  • Můj (ne)normální víkend aneb návštěva Coffe Corner Bakery
    Můj (ne)normální víkend aneb návštěva Coffe Corner Bakery

Pravidelní čtenáři

Spolupracuji s:

Spolupracuji s:

Blog Archive

  • května 2019 (2)
  • března 2019 (1)
  • srpna 2018 (1)
  • července 2018 (1)
  • června 2018 (3)
  • května 2018 (4)
  • dubna 2018 (3)
  • března 2018 (5)
  • února 2018 (5)
  • ledna 2018 (5)
  • prosince 2017 (3)
  • listopadu 2017 (4)
  • října 2017 (4)
  • září 2017 (11)
  • srpna 2017 (11)
  • července 2017 (2)
  • června 2017 (3)
  • května 2017 (7)
  • dubna 2017 (1)

Created with by ThemeXpose | Distributed by Blogger Templates