• Home
  • Café
  • Cestování
    • Oxford
    • Paříž
    • Polsko
  • Knihy
facebook twitter instagram

Carolina's diary

Krásné odpoledne! Dnes bych vám ráda představila několik důvodů, proč čtu převážně fantasy literaturu. Shodneme se v něčem? A který žánr čtete vy?

1. Někdo by možná řekl, že když ve svých osmnácti letech čtu převážně o dracích atd., jsem nevyzrálá. Ať si každý říká co chce. Já to tak rozhodně nevidím. První důvod je to, že v těchto příbězích hledám únik od reálných problémů.

2. Podle některých lidí je tento žánr hloupý, protože nevystihuje skutečný život. Ale pak nechápou tu podstatu. My čteme tento typ literatury právě proto, že díky němu můžeme zažít to, co je nám v realitě upřeno. Proč číst o něčem, co vidíme všude kolem sebe.

3. A podle těch samých lidí ve fantasy prý nenajdeme řešení reálných situací. Jistě, běžně potřebujete vědět nějaký způsob, kterým byste mohli zabít toho draka na konci ulice! Ale teď vážně! Můžeme zde najít tolik ponaučení! Vezměte si například všechna díla od Tolkiena! Vždyť to je tak úžasně propracovaná kniha!!! Dokonce jsem se o tom bavila s jednou psycholožkou. To ona mi ukázala hloubku jeho příběhů. Napadlo vás třeba někdy proč je hlavní postavou zrovna hobit? Proč ne elf? Nebo trpaslík? Důvod je celkem jednoduchý, hobit je totiž malý člověk. A dělá i stejné chyby. Není moudrý, není nijak extra silný, prostě to NENÍ dokonalý hrdina. A takoví jsme přece i my, ne?

A co vy? Jak to vidíte? Nesuďte mě, ale já si myslím, že ti lidé prostě nemají fantazii. Jak by řekla Rowlingová, jsou to obyčejní mudlové. Nikdy nás kouzelníky nepochopí... Ale to nevadí, my máme přece vlastní hlavu, ne?


Share
Tweet
Pin
Share
No Comments
Autor: Samantha Shannon
Rok vydání: 2017
Nakladatelství: Host
Počet stran: 423
Série: Kostičas (3.díl)

Nová Kmotryně
Po vítězství v Kruhu růží čeká Paige Mahoneyovou velmi těžký úkol. Nejen sjednotit syndikát, ale také být Kmotryní, kterou by jeho členové poslouchali a následovali. A co víc? Scion se závratnou rychlostí rozpíná a Senshield je stále lepší a lepší. Už existují i přenosné detektory, které ohrožují život vidoucích.

Na severu...
Celá tato kniha pojednává o tom, jak se Paige snaží zachránit komunitu vidoucích, která je teď v dost obtížné situaci. A proto se vydává do Edinburghu, právě tam se má totiž ukrývat něco, co pohání Senshield.

Můj názor
Jak již někteří z vás ví, já tuhle knižní sérii naprosto miluji! Je to naprosto strhující sci-fi/fantasy kniha! Někde jsem četla komentář, ve kterém autor vyjádřil názor, že je tohle nejslabší díl z celé série. Podle mě to tak rozhodně není. Myslím si, že je to (po Kostičasu) druhý nejdůležitější díl. Právě zde totiž Paige zjistí TOLIK zásadních věcí, které vám naprosto vyrazí dech! Tedy alespoň já jsem to tak měla.

Proč obdivuji Samanthu Shannon?
Tohle je velmi jednoduchá otázka. Je to prostě naprosto skvělá autorka! Tenhle důvod jste nečekali, co??? Ale teď vážně! Samantha dokázala vytvořit naprosto úžasný svět. A tak propracovaný příběh! Další věc, která se mi moc líbí je to, že dokáže postupně odkrývat pravdu. A štít, kterým ji zakrývá je pro čtenáře naprosto neprůstřelný.

Hodnocení: 10*/10*

Share
Tweet
Pin
Share
2 Comments
Krásný večer! Dnes bych vám ráda představila náš druhý den v Polsku. Rovnou říkám, že toho moc nebylo.

Člověk by si řekl, že nás po tak náročném dni nechají alespoň trochu vyspat. Ale oni ne! Museli jsme vstávat už v 7:00, protože jsme v 8:00 odjížděli.

Cílem dne byl Krakov. Ale protože jsme měli velmi málo času, navštívili jen ty nejzákladnější památky. To znamená Wawel (kde se nesmělo fotit) a Rynek. Oba pojmy vysvětlím. Wawel je něco jako Pražský hrad, takže myslím, že všichni chápeme. Co se týče Rynku, je to vlastně náměstí.

Jako první jsme však navštívili Wawel a katedrálu, která k němu patří. Budu upřímná, myslím si, že většina českých hradů je krásnější. Ono jde totiž o to, že zde není téměř žádný interiér. všechno bylo rozkradeno. Ale docela jsme se s kamarádkou pobavili. Jsme totiž obě fanynky Game of Thrones a měli jsme pocit, že tu snad George musel nějakou dobu bydlet. Kdybyste to viděli! Pod Wawelem je například socha draka, který opravdu jednou za pět minut chrlí oheň! Takže co jsme asi udělaly? No prostě jsme si tam musely stoupnout a pronést DRACARYS. No řekněte, nechali byste si takovou příležitost ujít?


Na Rynku se nám také moc líbilo! Naobědvali jsme se v samoobslužné jídelně, kde mimochodem moc dobře vaří. A pak jsme hned pokračovali do jedné z mnoha čokoládoven. Doporučila nám ji jedna moje kamarádka a říkala, že tam jednou vlezla omylem, ale že to byl prý ten nejlepší omyl jejího života. A  tak jsme tam také zavítali. Objednala jsem si mléčnou čokoládu s okvětními lístky růží. Asi jsem našla celoživotní lásku...

Do jaké třídy chodíte? Jste už na střední? Pokud ano, je vaší povinností třikrát oběhnout sochu Adama Mickiewicze. Na fotce je to ta socha uprostřed. Říká se totiž, že pokud ji třikrát oběhnete, zaručeně uděláte maturitu. Takže jsem si to už pojistila.

Z Krakova jsme vyráželi v 15:00. Cesta to byla dlouhá, ale protože jsme si pustili dva filmy, nebylo to tak hrozné. Každopádně jsem po příjezdu do Prahy okamžitě padla do postele!






























Share
Tweet
Pin
Share
No Comments
Krásné odpoledne! Někteří z vás ví, že jsem byla ve čtvrtek a v pátek v Polsku. A tak bych vám svou cestu ráda popsala. Zároveň vás chci vyzvat, abyste mi do komentářů napsali nějaký názor na můj blog, mám něco zlepšit?

Jako první bych vás nejprve chtěla upozornit, že nemám moc autentických fotek. Snad mé důvody pochopíte.

Náš výlet nezačal zrovna světle. Musela jsem totiž vstát už v 4:30! To protože jsme v 6:00 odjížděli z Hájů. Cesta trvala přibližně sedm hodin, ale uteklo to docela rychle, protože jsme značnou dobu prospali.

.


Naší první zastávkou byla Osvětim. Tam jsem samozřejmě nefotila. Sice to bylo povoleno, ale mě to prostě nepřipadalo uctivé. Je to jako fotit na hřbitově.
První vám řeknu tohle: koncentrační tábor Osvětim se ve skutečnosti skládal asi ze čtyř koncentračních táborů. My jsme navštívili dva, základní (tam byli převážně političtí vězni) a Osvětim II.-Březinka.
V základním táboře moc původního interiéru nezůstalo. Tedy...některé bloky na to byly vyloženě zaměřené, ale ve většině jsme viděli pouze expozici fotografií.

Ale pak tu byly budovy, ve kterých jsme viděli to, co tam po vězních zůstalo. 3,5 tuny vlasů, které měli Němci poslat do továren, kde se z nich vyráběly například koberce. Ani se neodvažuji odhadovat kolik tam bylo párů bot! Dokonce tam byla sekce, která byla věnovaná pouze dětským botičkám. Těm dětem mohly být tam čtyři roky.
Pro mě byly ale zaručeně nejhorší plynové komory. Tedy spíš ta jedna, která tam zůstala. Když totiž nacisté zjistili, že se blíží Rudá armáda, začali všechno vyhazovat do povětří. No co vám budu
povídat, byla to hrůza. Nedá se to popsat slovy. Ani z obrázků to neucítíte tolik, jako kdybyste tam byli.

Pak jsme jeli do Březinky. To bylo taky něco! Ukazovali nám totiž místo, kde probíhala selekce. Jedna naše paní profesorka se tam dokonce rozbrečela. Průvodce nás zavedl i do baráků, což byly převážně dřevěné příbytky.

Chcete slyšet pár hrůzných faktů? Pokud máte už dost, přeskočte tenhle odstavec. Začnu stavbou Osvětimi. Nestojí totiž na úplně náhodném místě. Zaprvé totiž hledali nějaké místo, které by bylo co nejvíce rovinaté. Zadruhé už tam byly vystaveny kasárny (v základním táboře), takže první vězni, kteří tam přijeli měli kde bydlet.
Věděli jste, že v Osvětimi se pralo JEDNOU za měsíc? Navíc tam lidé často trpěli krvavým průjmem. A na záchod směli dvakrát za den. Takže si asi umíte představit tu špínu. Navíc to bylo tak, že se oblečení po zemřelých posouvalo dalším lidem. Ale nemyslete si, nebylo to tak, že někoho přivezli a dostal čisté oblečení! Ne! Dostal to špinavé a pokálené.

Někteří z vás možná vím, že jsem před časem dělala rozhovor s jedním pamětníkem, který Osvětim přežil. Článek najdete ZDE, takže jsem si jeho vyprávění s reálnými míst

Share
Tweet
Pin
Share
No Comments
Newer Posts
Older Posts

About me

Jmenuji se Karolína a léčím se s Hraniční poruchou osobnosti. Ráda bych zde s Vámi sdílela průběh své léčby, své úspěchy, ale také své propady. Navíc se tady ale s Vámi ráda podělím také o své zážitky a záliby.
Těším se na Vás u některého z článků!

Follow Us

  • facebook
  • twitter
  • instagram
Používá technologii služby Blogger

Popular Posts

  • Workshop o bloggování
    Workshop o bloggování
  • Co mi minulý týden udělalo radost?
    Co mi minulý týden udělalo radost?
  • 5 důvodů, proč si založit blog
    5 důvodů, proč si založit blog
  • Gabi Café
    Gabi Café
  • Nic není nemožné - Stačí prostě zatnout zuby a NEDAT SE
    Nic není nemožné - Stačí prostě zatnout zuby a NEDAT SE
  • Nenechám tě odejít
    Nenechám tě odejít
  • Můj (ne)normální víkend aneb návštěva Coffe Corner Bakery
    Můj (ne)normální víkend aneb návštěva Coffe Corner Bakery

Pravidelní čtenáři

Spolupracuji s:

Spolupracuji s:

Blog Archive

  • května 2019 (2)
  • března 2019 (1)
  • srpna 2018 (1)
  • července 2018 (1)
  • června 2018 (3)
  • května 2018 (4)
  • dubna 2018 (3)
  • března 2018 (5)
  • února 2018 (5)
  • ledna 2018 (5)
  • prosince 2017 (3)
  • listopadu 2017 (4)
  • října 2017 (4)
  • září 2017 (11)
  • srpna 2017 (11)
  • července 2017 (2)
  • června 2017 (3)
  • května 2017 (7)
  • dubna 2017 (1)

Created with by ThemeXpose | Distributed by Blogger Templates