Krásný den! V poslední době se stále častěji vracím k jednomu tématu, které přímo neskutečně ovlivňuje můj každodenní život - strach. Respektive se teď hodně zabývám jeho překonáváním. Někteří z vás jistě ví, že se neskutečně bojím hororových postav. Největší trauma mám ze Samary. Vím, spousta z vás si asi řekne, že jsem blázen. Není to přece reálné! V neprospěch této věci však hraje fakt, že mám velikou představivost. To znamená, že když máte v hlavě nějaký děsivý obrázek, za každým "normálním" zvukem vidíte postavu, která se vás snaží zabít. Ne, nezbláznila jsem se. A věřím, že v tom nejsem sama. Takže tento článek je věnován lidem, kteří jsou stejní strašpytlové. Dozvíte se zde dva způsoby, jak se fobií zbavuji já. Doufám, že budou užitečné i pro vás.

Tohle je první a nejúčinnější bod tohoto článku. Tedy alespoň mně to moc pomohlo. Před časem jsem se totiž rozhodla, že se na nějaký horor prostě podívám. Že to prostě zvládnu. A tak jsem se vydala do kina na Tiché místo - můj první horor. Můžu vám říct, že to rozhodně nebylo tak strašné. Dokonce se mi to i líbilo! Krátkou recenzi můžete najít ZDE. A minulý týden jsem pokračovala v krasojízdě - následovalo shlédnutí filmu TO. Celkem jsem se u toho pobavila, vůbec jsem se totiž nebála. Tedy, byly tam samozřejmě scény, kdy jsem měla trochu nahnáno, ale nebylo jich moc. Naopak jsem se v některých musela opravdu smát.


Když o tom však tak přemýšlím, TO v sobě rozhodně skrývá daleko hlubší myšlenku než Tiché místo. A ano, i horory evidentně mohou mít nějaký hlubší smysl. Jde totiž o to, že Pennywise - klauna, který ve filmu zabíjí děti - se živí jejich strachem. Proto jim ukazuje věci, kterých se nejvíce bojí. Vtip je však v tom, že ve chvíli, kdy se ho naši hlavní hrdinové bát přestanou, zrůda ztrácí svou moc. Pro nás strašpytly to vlastně znamená, že pokud překonáme svůj strach (ať je jakýkoli), už se nikdy nevrátí. Takže vám chci jen říci, postavte se tomu. Věřte mi, nesrazí vás to na kolena. Naopak vás to velmi posílí.

Je vědecky potvrzeno, že když budete pravidelně dýchat, zklidní se celé vaše tělo. Včetně hlavy. A na to je běhání skvělé. Nehledě na to, že vás to parádně vyčerpá, takže pak nemáte chuť ani šanci myslet na "hlouposti". 

Mě osobně kombinace těchto dvou aktivit velmi pomáhá. Opravdu, Samaru za svým oknem vídám už jen každý druhý večer. Takže mám rozhodně v plánu pokračovat ve svém "Fear-tour". Mým pomyslným cílem je právě film Kruh. Teprve až jej shlédnu, mohu říkat, že jsem již úplně překonala svůj strach. A dám tak prostor nové fobii. Kdoví, třeba se u mě naplno rozvine strach z výšek. Ano, i toho se malinko bojím. A to prosím měřím 197cm. Není to legrační? Kamarádi mi říkají, že nejspíš musím žít v permanentním strachu. Střídání fobií tedy asi patří k normálnímu koloběhu života. Ale co! Pro nás je to vlastně do jisté míry výhoda. Dává nám to možnost stále se překonávat. Mně tedy rozhodně. A v souvislosti s tím bych na vás měla jednu otázku. Poradil byste mi někdo prosím horor, který "není zase až tolik strašidelný"?

Loučí se s vámi vaše