Náš výlet nezačal zrovna světle. Musela jsem totiž vstát už v 4:30! To protože jsme v 6:00 odjížděli z Hájů. Cesta trvala přibližně sedm hodin, ale uteklo to docela rychle, protože jsme značnou dobu prospali.

Naší první zastávkou byla Osvětim. Tam jsem samozřejmě nefotila. Sice to bylo povoleno, ale mě to prostě nepřipadalo uctivé. Je to jako fotit na hřbitově.

První vám řeknu tohle: koncentrační tábor Osvětim se ve skutečnosti skládal asi ze čtyř koncentračních táborů. My jsme navštívili dva, základní (tam byli převážně političtí vězni) a Osvětim II.-Březinka.

V základním táboře moc původního interiéru nezůstalo. Tedy...některé bloky na to byly vyloženě zaměřené, ale ve většině jsme viděli pouze expozici fotografií.

Ale pak tu byly budovy, ve kterých jsme viděli to, co tam po vězních zůstalo. 3,5 tuny vlasů, které měli Němci poslat do továren, kde se z nich vyráběly například koberce. Ani se neodvažuji odhadovat kolik tam bylo párů bot! Dokonce tam byla sekce, která byla věnovaná pouze dětským botičkám. Těm dětem mohly být tam čtyři roky.

Pro mě byly ale zaručeně nejhorší plynové komory. Tedy spíš ta jedna, která tam zůstala. Když totiž nacisté zjistili, že se blíží Rudá armáda, začali všechno vyhazovat do povětří. No co vám budu
povídat, byla to hrůza. Nedá se to popsat slovy. Ani z obrázků to neucítíte tolik, jako kdybyste tam byli.

Pak jsme jeli do Březinky. To bylo taky něco! Ukazovali nám totiž místo, kde probíhala selekce. Jedna naše paní profesorka se tam dokonce rozbrečela. Průvodce nás zavedl i do baráků, což byly převážně dřevěné příbytky.

Chcete slyšet pár hrůzných faktů? Pokud máte už dost, přeskočte tenhle odstavec. Začnu stavbou Osvětimi. Nestojí totiž na úplně náhodném místě. Zaprvé totiž hledali nějaké místo, které by bylo co nejvíce rovinaté. Zadruhé už tam byly vystaveny kasárny (v základním táboře), takže první vězni, kteří tam přijeli měli kde bydlet.
Věděli jste, že v Osvětimi se pralo JEDNOU za měsíc? Navíc tam lidé často trpěli krvavým průjmem. A na záchod směli dvakrát za den. Takže si asi umíte představit tu špínu. Navíc to bylo tak, že se oblečení po zemřelých posouvalo dalším lidem. Ale nemyslete si, nebylo to tak, že někoho přivezli a dostal čisté oblečení! Ne! Dostal to špinavé a pokálené.

Někteří z vás možná vím, že jsem před časem dělala rozhovor s jedním pamětníkem, který Osvětim přežil. Článek najdete ZDE, takže jsem si jeho vyprávění s reálnými míst

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------
Pak jsme odjeli do hotelu (ve městě Wieliczka), kde jsme měli večeři. A potom následovaly solné doly. To bylo úžasné! Měli jsme naprosto skvělou průvodkyni! Byla tak vtipná! Až pojedete do Polska, určitě se tam zastavte!

Nebyla to ale pouze procházka v podzemí. Ty animace a světelné efekty! Vše bylo završeno cestou zpátky. Svezli nás totiž výtahem. To byl zážitek! Myslela jsem, že se to s námi zřítí, tak moc se to třáslo!
Opět nemám autentické fotky, ale tentokrát je to proto, že se tam fotit nesmělo.





Líbí se vám články podobného typu? Teprve s tím začínám, takže bych byla moc ráda, kdybyste mi sem napsali nějakou konstruktivní kritiku. Děkuji vám.