Všem přeji krásný pátek! Copak děláte? Máte prázdniny? Jak je trávíte? Já jsem poslední tři dny strávila snowboardováním (doufám, že jsem to napsala správně) na Slovensku.
Ač se vám to bude zdát pravděpodobně neuvěřitelné, naše sousedy jsem navštívila úplně poprvé. Rozhodně to však nebylo naposled! Už jen kvůli tomu jídlu, které mi už teď tolik chybí.
Pokud tam někdy pojedete, nezapomeňte navštívit Donovalský pivovar. Ať si zde objednáte cokoliv, nikdy nešlápnete vedle. Ale i přes to vám dám takové osobní doporučení, ochutnejte tento hamburger. Nic lepšího jsem snad neochutnala!
Tím nejdůležitějším bodem je však samozřejmě lyžování/snowboardování. A to jsem si doopravdy užila. Ten první den to tedy nebylo nic moc, protože sjezdovka byla celá zledovatělá.
Problém je totiž v tom, že i když na snowboardu jezdím už nějaký ten rok, stále se trochu bojím, protože tady ten pád bolí o něco víc než na lyžích. Já jsem však neměla ani tolik strach z pádu samotného, ale spíše z toho, co nevyhnutelně následovalo - dlouhý sjezd po zadku. A to je právě ten pocit, který tolik nenávidím! Že jedete/padáte (či cokoliv jiného) a nemůžete to zastavit, protože na ledovce nemáte o co zabrzdit.
Jsou však i věci, které bych měla lyžařskému středisku vytknout. Tou nejhorší je podle mě příšerná nepříjemnost vlekařů. Abyste to pochopili, povím vám teď krátkou příhodu, jíž jsem se stala svědkem. Na lanovku nastupovala německá rodina s dvěma malými chlapci, kteří pravděpodobně nahoře neuměli vystoupit. Proto si své lyže nesli. Nutno podotknouti, že jimi nikoho neohrožovali. Jenomže pak přišel "milý" pan vlekař, který začal na jednoho z těch klučíků (mohlo mu být tak pět let) příšerně řvát. Nakonec ho popadl a odstavil ho z pásu. Chlapeček vůbec nevěděl co se s ním děje, takže začal natahovat. Výsledkem bylo, že vlekař oběma klukům vyrval lyže z ruky a hodil jim je za ten síťový plůtek, který odděluje frontu na lanovku od sjezdovky. Celá rodina se tudíž musela jít znovu zařadit do fronty. To bych možná ještě pochopila, ale to chování?! To je nepřijatelné!
Ale jinak musím říci, že jsme si to tam moc užili. Za plus rozhodně považuji to, že jsem se úplně zbavila strachu ze snowboardu a z rychlosti, kterou může za tak krátkou chvíli nabrat. Dokonce jsem zkoušela i nějaké jednodušší triky, ale z 90% jsem skončila na zemi. Ale to nevadí, jsem na sebe pyšná už jen proto, že jsem našla odvahu zkusit to.
Tak to by bylo k naší dovolené na Slovensku asi vše... Máte podobné zkušenosti? Dáváte přednost lyžím či snowboardu? A kam vlastně jezdíte na hory?
Loučí se s vámi vaše unavená a mírně rozčilená
Ač se vám to bude zdát pravděpodobně neuvěřitelné, naše sousedy jsem navštívila úplně poprvé. Rozhodně to však nebylo naposled! Už jen kvůli tomu jídlu, které mi už teď tolik chybí.
Pokud tam někdy pojedete, nezapomeňte navštívit Donovalský pivovar. Ať si zde objednáte cokoliv, nikdy nešlápnete vedle. Ale i přes to vám dám takové osobní doporučení, ochutnejte tento hamburger. Nic lepšího jsem snad neochutnala!
Problém je totiž v tom, že i když na snowboardu jezdím už nějaký ten rok, stále se trochu bojím, protože tady ten pád bolí o něco víc než na lyžích. Já jsem však neměla ani tolik strach z pádu samotného, ale spíše z toho, co nevyhnutelně následovalo - dlouhý sjezd po zadku. A to je právě ten pocit, který tolik nenávidím! Že jedete/padáte (či cokoliv jiného) a nemůžete to zastavit, protože na ledovce nemáte o co zabrzdit.
Jsou však i věci, které bych měla lyžařskému středisku vytknout. Tou nejhorší je podle mě příšerná nepříjemnost vlekařů. Abyste to pochopili, povím vám teď krátkou příhodu, jíž jsem se stala svědkem. Na lanovku nastupovala německá rodina s dvěma malými chlapci, kteří pravděpodobně nahoře neuměli vystoupit. Proto si své lyže nesli. Nutno podotknouti, že jimi nikoho neohrožovali. Jenomže pak přišel "milý" pan vlekař, který začal na jednoho z těch klučíků (mohlo mu být tak pět let) příšerně řvát. Nakonec ho popadl a odstavil ho z pásu. Chlapeček vůbec nevěděl co se s ním děje, takže začal natahovat. Výsledkem bylo, že vlekař oběma klukům vyrval lyže z ruky a hodil jim je za ten síťový plůtek, který odděluje frontu na lanovku od sjezdovky. Celá rodina se tudíž musela jít znovu zařadit do fronty. To bych možná ještě pochopila, ale to chování?! To je nepřijatelné!
Ale jinak musím říci, že jsme si to tam moc užili. Za plus rozhodně považuji to, že jsem se úplně zbavila strachu ze snowboardu a z rychlosti, kterou může za tak krátkou chvíli nabrat. Dokonce jsem zkoušela i nějaké jednodušší triky, ale z 90% jsem skončila na zemi. Ale to nevadí, jsem na sebe pyšná už jen proto, že jsem našla odvahu zkusit to.
Tak to by bylo k naší dovolené na Slovensku asi vše... Máte podobné zkušenosti? Dáváte přednost lyžím či snowboardu? A kam vlastně jezdíte na hory?
Loučí se s vámi vaše unavená a mírně rozčilená
