Krásný den! Jako první bych vám chtěla říci jedno: minulý týden jsem vůbec nic nestíhala. Mám toho teď docela dost - škola, brigáda, praxe. A ještě ke všemu mi v pátek nasazovali spodní rovnátka. Takže jak abych vám upřesnila okolnosti tohoto článku - je 21:20, já potmě dopisuji článek, který měl vyjít už minulý týden, a zároveň umírám bolestí. Vás však moje fňukání nezajímá, takže se na to vrhneme.

Začnu však z trochu jiného soudku. Naší návštěvě Erhartovy cukrárny totiž předcházelo něco daleko lepšího a velkolepějšího. Balet v Národním divadle! A to pro mě byl obrovský flashback. Když jsem totiž byla malá, chodila jsem na podobná představení s babičkou. Ale od té doby jsem nic takového neviděla. Představení se jmenovalo La Bayadere a pojednávalo o milostném příběhu s orientálním námětem. Já samozřejmě nejsem žádný znalec tohoto tanečního směru, ale tady i naprostý laik musel poznat, že tanečníci odvedli skvělou práci. A nejen to! Já osobně jsem byla neskutečně unešená celkovou výpravností.

A teď přijde ta část, kvůli které jste tento článek pravděpodobně otevřeli. Po skončení představení jsme se totiž rozhodli, že budeme nadále požitkařit. A proto jsme zamířili do Erhartovy cukrárny. 

Bylo mi řečeno, že v minulých dobách to byl velmi vyhlášený podnik. Nechci jim křivdit, ale nevím jak je tomu dnes. Za mě by ji však měl znát každý kavárenský povaleč, který žije v Praze. Pokud spadáte do této skupiny a neznáte Erhartovu cukrárnu, povinně musíte tento víkend navštívit tuto adresu: Vinohradská 2022/125, 130 00 Praha 3.

Pokud jste (jako já) kavárenský povaleč - student s děravou kapsou, nezoufejte! Dorty jsou sice naprosto luxusní, ale za takovou kvalitu je cena téměř směšná! No vážně! A kafe? No to je také lahoda! Sice žádný latte art, ale to nevadí. Jde přece o chuť! A o se týče zákusku, doporučuji vám kokosovou kouli a čokoládovou tartaletku.

Musím vám říci ještě jednu věc. Kdyby všechno bylo naprosto nechutné (což ani v nejmenším nebylo), všechno by se to vyvážilo neskutečnou přívětivostí a ochotou personálu. Je totiž opravdu vidět, který podnik mají jeho zaměstnanci rádi. Když vás totiž práce baví, těšíte se tam. A to vám automaticky vykouzlí úsměv na tváři. A u kaváren platí důležitost tohoto prvku dvojnásobně. Většina lidí se totiž vrací ta, kde je k nim zachováván osobnější přístup.

Doufám, že se vám dnešní článek líbil. Snad jsem vám také dala tip na nějaký požitkářský výlet. A ty jsou ve dnešním zrychleném světě potřeba. Sama jsem si to minulý týden vyzkoušela. Upřímně řečeno, jsem docela ráda, že jsem si na tento článek vyhradila čas alespoň teď večer.

A vy? Znáte tuto cukrárnu? Navštěvujete ji? Nebo snad máte jiný oblíbený podnik? Pište do komentářů, ráda se od vás inspiruji!

Loučí se s vám vaše bolestí a únavou zmožená