• Home
  • Café
  • Cestování
    • Oxford
    • Paříž
    • Polsko
  • Knihy
facebook twitter instagram

Carolina's diary


Krásné dopoledne! Dlouho jsem přemýšlela o tématu dnešního TAGU. A pak mě napadlo, že bych vám mohla položit pár otázek ohledně Vánoc.
Budu moc ráda, když budete tento TAG šířit. Pokud se jej také zúčastníte, budu moc ráda, když mi do komentářů dáte odkaz:)

1)Máte rádi Vánoce?
Mohlo by se zdát, že je tohle celkem zbytečná otázka. Opravdu ale existují lidé, kteří Vánoce nenávidí! Pro mě jsou to však opravdu jedny z nejkrásnějších svátků v roce!

2)Co máte na Vánocích nejraději?
Já miluji tu atmosféru! Zdobení stromečku, vůně cukroví, pohádky- to je prostě moje!

3)Kterou vánoční pohádku máte nejraději?
Rozhodně Anděl Páně 2! Ale pokud bych si mohla vybrat i z jiných pohádek, které budou letos vysílat, vybrala bych si určitě Paddingtona! POKUD JSTE TUTO POHÁDKU NEVIDĚLI, JE VAŠÍ POVINNOSTÍ SE NA NI PODÍVAT!!! Tento výrok samozřejmě musíte brát s nadsázkou. Ale já vám ji doporučuji, protože je příšerně vtipná. Ano, i ve svých osmnácti letech se u toho doopravdy zasměji!

4) Máte rádi Grinche?
Já jsem asi divná, ale Grinche jsem poprvé viděla až minulý rok. Musím říci, že mě ta pohádka moc nenadchla. Prosím, nezabíjejte mě!

5)Se kterým filmem máte Vánoce nejvíce spojené?
Již jsem zmínila Anděla Páně. Ale je toho samozřejmě víc. Například Sám doma a Popelka.

6)Váš oblíbený druh cukroví?
Vanilkové rohlíčky a linecká kolečka.

7)Chodíte na vánoční trhy?
Ano, každý rok.

8)Myslíte si, že bez dárků by to nebyly Vánoce?
Nad tímhle jsem před časem přemýšlela. Vím, že to bude znít jako klišé, ale já si prostě myslím, že dárky nejsou důležité. Pro mě je to taková třešnička na dortu. Za hlavní totiž považuji to, že tyto svátky slavím se svou rodinou, pohádky a taky to, že jsou prázdniny!

9)Věříte ještě na Ježíška?
Já mám doma dvě mladší sestry. Jedna už je velká, takže už ví jak to chodí. Ale té nejmladší je pouze šest let, takže s tou stále píšeme dopisy pro Ježíška. Ano, i já dávám za okno přeložený papír, na němž jsou napsána má přání. Asi jsem infantilní. A víte co? VŮBEC mi to nevadí! Já na Ježíška prostě věřím. Myslím si, že je to moc hezká tradice. Mám pocit, že Vánoce by ztratily své kouzlo, kdybych si říkala, že pod stromeček dávají dárky rodiče.
Věřím, že se mezi vámi najdou tací, kteří to mají stejně.

10)Kdy jste se dozvěděli, že Ježíšek neexistuje?
Doufám, že jsem vám teď někomu nezkazila iluze. Musím říci, že já jsem asi šťastné dítě, protože mě to nikdy nikdo neřekl. Víte jak to chodí, děti si to prostě mezi sebou vyzradí, což je smutné, protože to pak některým může úplně zkazit radost. Ale já jsem to tak neměla. Postupem času mi to prostě nějak došlo.

11)Máte nějakou oblíbenou vánoční písničku? Která to je?
Mou nejoblíbenější vánoční písničkou je asi All I Want For Christmas is You (velmi originální).

12)Už máte zabalené dárky?
Ne.

13)Máte Vánoce spojené s nějakou vaší originální tradicí?
Ano. My každý rok jezdíme ke známým na kubu. Myslím samozřejmě na Houbového kubu. A právě tohle je asi jedna z mých nejoblíbenějších tradic.

15)Jedli jste někdy kubu? Chutnal vám? Děláte ho doma?
Já to jídlo naprosto zbožňuji! Doma ho však neděláme.

16)Jeli byste na Vánoce někam do teplých krajin?
Ne. V tomhle směru jsem trošičku konzervativní, takže ne.

17)Šílíte kvůli dárkům?
Ani ne. Samozřejmě, chci pro své blízké vybrat ty nejhezčí dárky, ale není to tak, že bych kvůli tomu musela dát v obchodě někomu loktem do zubů. Prostě to řeším s klidem.

18)Máte svůj adventní kalendář?
Ano, bez toho by to přece nebyl advent!!!

Doufám, že se vám dnešní TAG líbil! Budu moc ráda, když se také zúčastníte. Všem přeji krásný víkend!





Share
Tweet
Pin
Share
3 Comments


Krásný večer! Ano, sednout si a nic nedělat je opravdu super. Tedy, nic nedělat...maximálně tak sáhnout po knize:)

Problém je ale v tom, že ve dnešní uspěchané době to není zase až tak jednoduché. Mám pocit, že většina z nás nepřemýšlí o tom, že si doma uděláme čaj a naložíme se do vany. Většinou nepřemýšlíme o zasloužené relaxaci. Ne, hlavou nám běhají myšlenky na domácí úkoly, testy a na to, co zkrátka udělat musíme. Ale proč?

Jistě, já chápu, že občas je trocha stresu prostě nezbytná. Z vlastní zkušenosti totiž vím, že bych bez toho asi nic moc neudělala. Prostě nejsem až tak vzorný student... Ale zpět ke stresu! Chtěla jsem jen říci, že to přece nemáme zapotřebí. Nebo vy jste snad rádi vynervovaní?

Jste student? Nebo školák? Jestliže ano, určitě se mnou sdílíte názor, že škola na nás vyvíjí veliký tlak. Ale je jen na vás, jak se s ním vyrovnáte. Já jsem studentkou třetího ročníku pražského gymnázia. Celý prvák a druhák jsem řešila známky. Teď se ve mě ale něco zlomilo. Ne že bych studium úplně hodila za hlavu, ale prostě jsem trochu povolila. A zjišťuji, že je to mnohem lepší. Život totiž není jen o tom, co se naučíte ve škole. Život je o chutích, přátelích a hlavně ZÁŽITCÍCH. Vím, že tohle je ohrané tvrzení, ale je to tak. Udělejme to TEĎ! Jsme mladí, kdy jindy budeme mít takovou šanci.

Neberte tento článek tak, že bych vás chtěla nabádat k lajdáctví. To ne! Já jsem teď v pozici, kdy si musím vybrat vysokou školu. Jsem toho názoru, že vybrat si dobrou školu je důležitá věc. A pak jde samozřejmě o to, abyste se tam udrželi. Jen mám pocit, že by se to nemělo zase až tak hrotit.

Moje tipy:

1)Základem všeho je dobrá snídaně.
To je podle mě jedna z nejdůležitějších věcí. Dobrá snídaně je prostě něco, co vás nastartuje. Já mám třeba nejraději ovesnou kaši. Nejlepší je, když ve škole začínáme třeba až v deset. To mám totiž pak na své ranní snídaňové požitkářství spoustu času!

2) Každý den si udělejte čas na kávu/čaj a dobrou knihu.
Já tohle dělám docela běžně. Člověk prostě někdy potřebuje ten zasloužený odpočinek.

3) Jezte čokoládu:)
Tohle je samozřejmě myšleno s nadsázkou. Ale vlastně proč ne? Proč bychom se čas od času neměli odměnit nějakou tou sladkostí? Ale neměli bychom to moc přehánět.

4) Choďte ven!
Ano! Běžte ven a něco zažijte! Vždyť přece potřebujeme nějakou zábavu! A zkušenosti! Ty chcete získat kde, ve škole? 

Já jsem vám v tomhle článku chtěla říci pouze to, že bychom se měli víc uvolnit. Nehroutit se před každou zkouškou. Důležitá je hlavně jedna věc: dělat na sto procent to, co vás baví a naplňuje.


Share
Tweet
Pin
Share
No Comments


Všem přeji krásnou sobotu! Chci se vás zeptat, také se někdy mezi ostatními cítíte jako naprostý mimozemšťan? Nikdo vás nechápe... Rodina, spolužáci a kolegové na vás hledí jako na podivína?

Mě se to stává poměrně často. Už jen proto, že jsem dívka a mám téměř 190 centimetrů. Na základní škole jsem svou výšku nenáviděla. A víte proč? Protože jsem vyčnívala a ostatní se mi kvůli tomu smáli. Neustále mě někdo bombardoval poznámkami typu: "Ty bys mohla šacovat letadla za letu." V té době mi to hrozně vadilo. Znáte to, základní škola je podle mě období, kdy se prostě člověk snaží nějakým způsobem zapadnout do kolektivu. Na střední už to ale tak není (podle mě). Já jsem šla na gympl s vědomím, že chci zapadnout do skupiny "podivných lidí".

Napsala jsem "podivní" lidé, ale nemyslím to tak, že by byli opravdu divní. Tedy alespoň pro mě ne. Pro mě jsou to ti nejlepší lidé na světě. To ostatní nás považují za zvláštní individua. Ale proč? Máme snad víc končetin? Dýcháme jiný vzduch? Ne. Pouze se jinak oblékáme. Máme rádi knihy. Posloucháme jinou muziku. No a?


Jsme kouzelníci, ostatní jsou mudlové

Tento nadpis jsem zvolila záměrně. Mudlové jsou samozřejmě ti "normální" (pro nás nenormální). Tihle lidé totiž nemají špetku fantazie. Všimli jste si (vy kouzelníci), že většina mudlů nečte? Že většinou nemají schopnost napsat hluboký příběh nebo báseň? Že se baví o věcech, které jsou pro nás naprosto nudné a nezajímavé.

Ano, my se můžeme zdát ostatním jako podivíni, ale je to opravdu tak? Proč by mělo? My nejsme nenormální. Víte, já se snažím co nejvíc dávat najevo svou identitu a nestarám se o to, co si o tom myslí většinová společnost. TOHLE jsem prostě já. Jsem člověk, který rád nosí trička s tematikou oblíbených seriálů. Ráda s kupuji různé artefakty. Ve svých osmnácti letech koukám se svou mladší sestrou na pohádky. Jsem infantilní. Ale to nevadí. Co je komu do toho (kromě mých přátel).

Já jsem toho názoru, že na světě existují dva druhy lidí. Lidé s magií v duši a bez magie. Asi víte kdo je kdo. Nemyslím to zle. Je to prostě o tom, že jsme každý úplně jiný. A to je dobře. Individualita je přirozená.

Jenomže tohle je právě ten kámen úrazu. Individualita je fajn, ale většina lidí ji prostě nerespektuje.

Závěr (pro kouzelníky)

Nenechte si nic líbit. Nemusíte přece stát ve stínu jenom proto, že někdo vás považuje za podivíny. Vy NEJSTE divní. Divní jsou ti, kteří vás nedokáží respektovat.

Podívejte se na to z tohoto úhlu: VY jste jedinečná a nenahraditelná osobnost. Stejně tak jako všichni umělci. Kde by asi brali všechnu tu inspiraci, kdyby byli úplně normální?

My kouzelníci dokážeme vytvořit to, co většina mudlů nedokáže- úžasné fiktivní světy, ve kterých trávíme svůj čas. Myslím to tak, že většina z nás se dokáže z minuty na minutu odpoutat od nudné reality a přenést se někam úplně jinam.

Prosím, nestyďte se za to, kdo doopravdy jste.

Závěr (pro mudly)

Pokud jste mudla a přečetl/a jste si tento článek, možná to vnímáte tak, že vás nějakým způsobem kritizuji, ale tak to není. Chtěla jsem se v tom článku pouze vyjádřit k těmto rozporům ve společnosti.

Já si myslím, že svět stojí na obou skupinách. Čímž jen potvrzuji to, že nechci říct, že jste špatní lidé. Jen jsem vám chtěla ukázat, že mi jsme asi tak stejně zvláštní jako vy. Protože je to přesně tak, jak to ve zmíněném citátu zformuloval Robert Fulghum, všichni jsme zvláštní. Jenomže někteří z nás se to prostě bojí přiznat.

Víte, někteří z nás (třeba já) to dělají schválně. Ano, CHCEME se odlišit. A víte proč? Jednoduše nechceme být jako ostatní. Vím, teď mi řeknete, že si celou dobu protiřečím, ale tak to není. Chceme být zvláštní, ale zároveň žádáme to, aby jste to brali jako naši součást. Ne jako něco, kvůli čemu byste se s námi neměli bavit.

Závěr pro všechny

Nemá cenu přetvařovat se. Pokud to děláte jen proto, že chcete zapadnout, nedělejte to. Život je příliš krátký na to, abychom se bavili s lidmi, se kterými si až tak úplně nerozumíme.

Prosím všechny, jejichž "podivnost" stále dřímá někde uvnitř jejich duše, podejte jí pomocnou ruku. Být zvláštní je krásné.





Share
Tweet
Pin
Share
3 Comments
Autor: J.R.R.Tolkien
Rok vydání: 2006 (1.vydání bylo v roce 1954)
Nakladatelství: Argo
Počet stran: 474
Série: Pán prstenů (1.díl)

Návaznost na Hobita?
Jako první bych ráda objasnila (těm, kteří Pána prstenů nečetli) návaznost na Hobita. Bilbo je totiž Frodův strýc. Tento příběh začíná ve chvíli, kdy Bilbo slaví již své 111 narozeniny, na které přijíždí i jeho starý přítel- čaroděj Gandalf. Nejde zde však pouze o oslavu tohoto velikého výročí. Bilbo je totiž rozhodnutý odejít z Hobitína. Plánuje předat všechen svůj majetek svému mladšímu nástupci- Frodovi. Ale nezanechal mu pouze noru atd., ale také podivuhodný prsten, který ukradl Glumovi.

Obyčejný prsten?
Na tuto otázku si odpovíme již při četbě Hobita. Není obyčejný. Minimálně dokáže člověka učinit neviditelným. Ale nejen to! Kromě toho také umí nepřirozeně prodloužit život. Nicméně tím nejzajímavějším/nejděsivějším faktem je to, že právě tento prsten byl ukován Temným pánem Sauronem, kterého v dobách dávno minulých porazila armáda lidí a elfů. Teď se ale chce vrátit a jediná věc, která mu může pomoci, je právě prsten, který Frodo drží ve svých rukou.

Jak se teď rozhodnout?
Ano, co má Frodo udělat? Sauronovi služebníci se totiž od Gluma dozvěděli, že prsten ukrývá jakýsi Pytlík, který bydlí v Hobitíně. Takže jsou tu pouze dvě možnosti. Zemřít nebo jej zničit. Vybere si samozřejmě tu druhou variantu. To však znamená, že se musí vydat do Mordoru, kde prsten hodí do plamenů Hory osudu. Je to dlouhá a strastiplná cesta, ale Froda naštěstí doprovází jeho věrní přátelé.

Můj názor?
Jak jsem již napsala v minulém článku (naleznete ZDE), já Tolkienovo dílo jednoduše miluji! Kdybych si mohla vybrat, kde bych žila (včetně smyšlených světů), byla by to právě Středozem. A nejvíc bych chtěla být elf! Co vy? K jaké národnosti byste chtěli patřit vy?
Fil mám také moc ráda! Ta hudba!!! Peter Jackson je naprosto geniální! Ty Oscary za tyto díly získal oprávněně!!!

10*/10*




Share
Tweet
Pin
Share
1 Comments
Autor: J.R.R.Tolkien
Rok vydání: 1937 (první vydání)
Nakladatelství: Argo
Počet stran: 272

Bilbův pokojný život...
Bilbo Pytlík je VELMI pohodlný hobit. Nejraději si posedí před svou norou s dýmkou nacpanou tím nejlepším tabákem v Kraji. Nenávidí dobrodružství.

Ale jednoho dne...
...na jeho dveře zaklepe velmi podivný host, čaroděj Gandalf. Ale ještě podivnější je nabídka, kterou Bilbovi předloží. Nabídne mu totiž, že by mohl odejít se skupinou trpaslíků zachránit jejich království. Hobit to ale zavrhne a zabouchne Gandalfovi dveře před nosem. Jenže ten se nedá tak snadno odradit a přivede svých třináct přátel (trpaslíků) rovnou do jeho nory. Je jasné, že tohle se Bilbovi nelíbí. Chce je všechny OKAMŽITĚ vystrnadit ze svého příbytku. To se mu ale nepovede a všech třináct trpaslíků u něj zůstává přes noc. Jejich nabídka stále platí. A to je dobře, protože v hobitovi se probudí touha po něčem neobvyklém. Když se však náš hlavní hrdina ráno probudí, zjistí, že Thorin Pavéza (trpasličí král) a zbytek výpravy už dávno odešli. Zanechali mu však vzkaz, že pokud by si celou věc rozmyslel, počkají na něj v Hostinci U Skákavého poníka. Je vám snad jasné, že se tam okamžitě rozběhne!

Drak Šmak
Drak Šmak je v tomto příběhu velmi zásadní postavou. Je to totiž stvoření, které zabralo trpasličí království a vyhnalo z něj jeho lid.

Nejprve...
...se Bilbo jeví jako naprostý hlupák. Ostatní členové výpravy ho nemají rádi. Pak ale nastane veliký zlom. Stane se totiž něco, co ohrozí celou jejich cestu.

Můj názor?
Já Hobita naprosto miluji! A vůbec, celé Tolkienovo dílo! Tohle není jen fantasy, tenhle příběh má takovou hloubku! Myslím, že zde můžeme najít tolik modelových situací... Popravdě řečeno, moje láska nespočívá vyloženě v Hobitovi, ale v celém Tolkienově světě.
Víte co mi připadá naprosto geniální? Sountracky ke zfilmovanému Pánu prstenů! Skladba Concerning Hobbits mi VŽDY  zaručeně zvedne náladu! A co vy? Máte raději knihu nebo film? Co se týče Hobita, rozhodně mám raději knihu, protože ve filmu je příběh tolik změněn! Co si o tom myslíte? Které vydání knihy máte doma?

10*/10*

Share
Tweet
Pin
Share
1 Comments
Krásné odpoledne! Dnes bych vám ráda představila několik důvodů, proč čtu převážně fantasy literaturu. Shodneme se v něčem? A který žánr čtete vy?

1. Někdo by možná řekl, že když ve svých osmnácti letech čtu převážně o dracích atd., jsem nevyzrálá. Ať si každý říká co chce. Já to tak rozhodně nevidím. První důvod je to, že v těchto příbězích hledám únik od reálných problémů.

2. Podle některých lidí je tento žánr hloupý, protože nevystihuje skutečný život. Ale pak nechápou tu podstatu. My čteme tento typ literatury právě proto, že díky němu můžeme zažít to, co je nám v realitě upřeno. Proč číst o něčem, co vidíme všude kolem sebe.

3. A podle těch samých lidí ve fantasy prý nenajdeme řešení reálných situací. Jistě, běžně potřebujete vědět nějaký způsob, kterým byste mohli zabít toho draka na konci ulice! Ale teď vážně! Můžeme zde najít tolik ponaučení! Vezměte si například všechna díla od Tolkiena! Vždyť to je tak úžasně propracovaná kniha!!! Dokonce jsem se o tom bavila s jednou psycholožkou. To ona mi ukázala hloubku jeho příběhů. Napadlo vás třeba někdy proč je hlavní postavou zrovna hobit? Proč ne elf? Nebo trpaslík? Důvod je celkem jednoduchý, hobit je totiž malý člověk. A dělá i stejné chyby. Není moudrý, není nijak extra silný, prostě to NENÍ dokonalý hrdina. A takoví jsme přece i my, ne?

A co vy? Jak to vidíte? Nesuďte mě, ale já si myslím, že ti lidé prostě nemají fantazii. Jak by řekla Rowlingová, jsou to obyčejní mudlové. Nikdy nás kouzelníky nepochopí... Ale to nevadí, my máme přece vlastní hlavu, ne?


Share
Tweet
Pin
Share
No Comments
Autor: Samantha Shannon
Rok vydání: 2017
Nakladatelství: Host
Počet stran: 423
Série: Kostičas (3.díl)

Nová Kmotryně
Po vítězství v Kruhu růží čeká Paige Mahoneyovou velmi těžký úkol. Nejen sjednotit syndikát, ale také být Kmotryní, kterou by jeho členové poslouchali a následovali. A co víc? Scion se závratnou rychlostí rozpíná a Senshield je stále lepší a lepší. Už existují i přenosné detektory, které ohrožují život vidoucích.

Na severu...
Celá tato kniha pojednává o tom, jak se Paige snaží zachránit komunitu vidoucích, která je teď v dost obtížné situaci. A proto se vydává do Edinburghu, právě tam se má totiž ukrývat něco, co pohání Senshield.

Můj názor
Jak již někteří z vás ví, já tuhle knižní sérii naprosto miluji! Je to naprosto strhující sci-fi/fantasy kniha! Někde jsem četla komentář, ve kterém autor vyjádřil názor, že je tohle nejslabší díl z celé série. Podle mě to tak rozhodně není. Myslím si, že je to (po Kostičasu) druhý nejdůležitější díl. Právě zde totiž Paige zjistí TOLIK zásadních věcí, které vám naprosto vyrazí dech! Tedy alespoň já jsem to tak měla.

Proč obdivuji Samanthu Shannon?
Tohle je velmi jednoduchá otázka. Je to prostě naprosto skvělá autorka! Tenhle důvod jste nečekali, co??? Ale teď vážně! Samantha dokázala vytvořit naprosto úžasný svět. A tak propracovaný příběh! Další věc, která se mi moc líbí je to, že dokáže postupně odkrývat pravdu. A štít, kterým ji zakrývá je pro čtenáře naprosto neprůstřelný.

Hodnocení: 10*/10*

Share
Tweet
Pin
Share
2 Comments
Krásný večer! Dnes bych vám ráda představila náš druhý den v Polsku. Rovnou říkám, že toho moc nebylo.

Člověk by si řekl, že nás po tak náročném dni nechají alespoň trochu vyspat. Ale oni ne! Museli jsme vstávat už v 7:00, protože jsme v 8:00 odjížděli.

Cílem dne byl Krakov. Ale protože jsme měli velmi málo času, navštívili jen ty nejzákladnější památky. To znamená Wawel (kde se nesmělo fotit) a Rynek. Oba pojmy vysvětlím. Wawel je něco jako Pražský hrad, takže myslím, že všichni chápeme. Co se týče Rynku, je to vlastně náměstí.

Jako první jsme však navštívili Wawel a katedrálu, která k němu patří. Budu upřímná, myslím si, že většina českých hradů je krásnější. Ono jde totiž o to, že zde není téměř žádný interiér. všechno bylo rozkradeno. Ale docela jsme se s kamarádkou pobavili. Jsme totiž obě fanynky Game of Thrones a měli jsme pocit, že tu snad George musel nějakou dobu bydlet. Kdybyste to viděli! Pod Wawelem je například socha draka, který opravdu jednou za pět minut chrlí oheň! Takže co jsme asi udělaly? No prostě jsme si tam musely stoupnout a pronést DRACARYS. No řekněte, nechali byste si takovou příležitost ujít?


Na Rynku se nám také moc líbilo! Naobědvali jsme se v samoobslužné jídelně, kde mimochodem moc dobře vaří. A pak jsme hned pokračovali do jedné z mnoha čokoládoven. Doporučila nám ji jedna moje kamarádka a říkala, že tam jednou vlezla omylem, ale že to byl prý ten nejlepší omyl jejího života. A  tak jsme tam také zavítali. Objednala jsem si mléčnou čokoládu s okvětními lístky růží. Asi jsem našla celoživotní lásku...

Do jaké třídy chodíte? Jste už na střední? Pokud ano, je vaší povinností třikrát oběhnout sochu Adama Mickiewicze. Na fotce je to ta socha uprostřed. Říká se totiž, že pokud ji třikrát oběhnete, zaručeně uděláte maturitu. Takže jsem si to už pojistila.

Z Krakova jsme vyráželi v 15:00. Cesta to byla dlouhá, ale protože jsme si pustili dva filmy, nebylo to tak hrozné. Každopádně jsem po příjezdu do Prahy okamžitě padla do postele!






























Share
Tweet
Pin
Share
No Comments
Krásné odpoledne! Někteří z vás ví, že jsem byla ve čtvrtek a v pátek v Polsku. A tak bych vám svou cestu ráda popsala. Zároveň vás chci vyzvat, abyste mi do komentářů napsali nějaký názor na můj blog, mám něco zlepšit?

Jako první bych vás nejprve chtěla upozornit, že nemám moc autentických fotek. Snad mé důvody pochopíte.

Náš výlet nezačal zrovna světle. Musela jsem totiž vstát už v 4:30! To protože jsme v 6:00 odjížděli z Hájů. Cesta trvala přibližně sedm hodin, ale uteklo to docela rychle, protože jsme značnou dobu prospali.

.


Naší první zastávkou byla Osvětim. Tam jsem samozřejmě nefotila. Sice to bylo povoleno, ale mě to prostě nepřipadalo uctivé. Je to jako fotit na hřbitově.
První vám řeknu tohle: koncentrační tábor Osvětim se ve skutečnosti skládal asi ze čtyř koncentračních táborů. My jsme navštívili dva, základní (tam byli převážně političtí vězni) a Osvětim II.-Březinka.
V základním táboře moc původního interiéru nezůstalo. Tedy...některé bloky na to byly vyloženě zaměřené, ale ve většině jsme viděli pouze expozici fotografií.

Ale pak tu byly budovy, ve kterých jsme viděli to, co tam po vězních zůstalo. 3,5 tuny vlasů, které měli Němci poslat do továren, kde se z nich vyráběly například koberce. Ani se neodvažuji odhadovat kolik tam bylo párů bot! Dokonce tam byla sekce, která byla věnovaná pouze dětským botičkám. Těm dětem mohly být tam čtyři roky.
Pro mě byly ale zaručeně nejhorší plynové komory. Tedy spíš ta jedna, která tam zůstala. Když totiž nacisté zjistili, že se blíží Rudá armáda, začali všechno vyhazovat do povětří. No co vám budu
povídat, byla to hrůza. Nedá se to popsat slovy. Ani z obrázků to neucítíte tolik, jako kdybyste tam byli.

Pak jsme jeli do Březinky. To bylo taky něco! Ukazovali nám totiž místo, kde probíhala selekce. Jedna naše paní profesorka se tam dokonce rozbrečela. Průvodce nás zavedl i do baráků, což byly převážně dřevěné příbytky.

Chcete slyšet pár hrůzných faktů? Pokud máte už dost, přeskočte tenhle odstavec. Začnu stavbou Osvětimi. Nestojí totiž na úplně náhodném místě. Zaprvé totiž hledali nějaké místo, které by bylo co nejvíce rovinaté. Zadruhé už tam byly vystaveny kasárny (v základním táboře), takže první vězni, kteří tam přijeli měli kde bydlet.
Věděli jste, že v Osvětimi se pralo JEDNOU za měsíc? Navíc tam lidé často trpěli krvavým průjmem. A na záchod směli dvakrát za den. Takže si asi umíte představit tu špínu. Navíc to bylo tak, že se oblečení po zemřelých posouvalo dalším lidem. Ale nemyslete si, nebylo to tak, že někoho přivezli a dostal čisté oblečení! Ne! Dostal to špinavé a pokálené.

Někteří z vás možná vím, že jsem před časem dělala rozhovor s jedním pamětníkem, který Osvětim přežil. Článek najdete ZDE, takže jsem si jeho vyprávění s reálnými míst

Share
Tweet
Pin
Share
No Comments
Krásný večer! Omlouvám se vám, že tenhle článek vychází až takhle pozdě, dnes už jsem samozřejmě normálně doma. Měla jsem však problém z internetem. Ale chtěla bych tenhle slíbený cyklus dokončit. Doufám ale, že vám nevadí, že jej budu dokončovat během týdne.

DEN 6.

Ráno/dopoledne/odpoledne
Bylo krásné počasí, takže jsme se rozhodli, že si uděláme piknik. A kde jinde si ho udělat, než pod Eiffelovkou? Ale ještě před tím jsme se zastavili před Invalidovnou. A víte proč? Protože tam volně běhají králíčci! Pak jsme měli na plánu piknik. A kde jinde si ho udělat, když ne pod Eiffelovkou? Musím říci, že to byla asi ta nejlepší věc, kterou jsme mohli dělat. Prostě jsme tam několik hodin jen tak seděli, jedli a povídali si. Vřele doporučuji!

Večer
Ačkoliv se mi dopoledne a odpoledne moc líbilo, večer byl daleko zajímavější! Rozhodli jsme se totiž, že se půjdeme podívat na noční Paříž. A odkud? No přece z Eiffelovky. Bylo to mnohem zajímavější, než ve dne. Je totiž skvěle vidět velikost tohoto úžasného města.

DEN 7.

Ráno/dopoledne/odpoledne
Tenhle den nebyl vůbec záživný. Tedy alespoň ne pro ty, kteří to sledují zvenku. Jediná věc, která by pro vás mohla být zajímavá je návštěva Notre Dame. Někteří z vás ví, že jsme tam byli už první den, ale se zavazadly jsme samozřejmě nemohli jít dovnitř. Takže jsme si to zopakovali. Tentokrát i s prohlídkou celé katedrály:)

DEN 8.

Tak tenhle den byl úplně poslední, takže se nedělo vůbec nic. Vařili jsme a balili jsme si. Po obědě jsme nastoupili do autobusu, který nás dovezl až na letiště. Let trval asi hodinu a půl. No a pak už konečně Praha! Musím říci, že už jsem se domů docela těšila!
Share
Tweet
Pin
Share
No Comments
Krásný večer! Dnes bych vám ráda představila náš pátý den v Paříži! Omlouvám se, že píši s takovým zpožděním, ale byla jsem hrozně unavená. Proto dnes vychází dva články.

Ráno/odpoledne
Napsala jsem to takhle, protože jsme vstávali poměrně pozdě. Takže to bylo asi takhle: udělali jsme si snídani a pak jsme vyrazili do krámu, protože jsme si chtěli udělat těstoviny s kečupem a neměli jsme kečup. Po obědě jsme sedli do autobusu a jeli jsme do centra. Konkrétně do Louvru.


A kam jsme zamířili jako první? K Moně Lise (samozřejmě). Všichni říkají, že je zklamala, ale mě ne. Já jsem si ji ani nepředstavovala nějak zvlášť velikou.
Jedna věc mě tam ale překvapila. Myslela jsem si totiž, že Louvre se zaměřuje hlavně na obrazy, ale není tomu tak. Mají tam úžasnou expozici, která nám má přiblížit život královské rodiny. A nejen to! Zaujala mě také například výstava, která byla zaměřená na umění starověkého Egypta.

Večer
Po Louvru jsme zamířili na Champs-Élysées. Tam jsme si dali večeři (výborný hamburger) a pak jsme se vydali k Vítěznému oblouku. Překvapila mě jeho velikost, z dálky tak obrovský nevypadal...

Doprava
A jelikož se nám to všechno tak trochu protáhlo, jeli jsme domů nočními linkami. Řeknu vám, že to byla opravdu zábava. Tady to totiž funguje tak, že autobusy jezdí ve francouzský čas, což znamená o dvacet minut později. Tak k čemu ty jízdní řády potom jsou??? To je tu nemusí mít. Tak že to nakonec dopadlo tak, že jsme přijeli domů asi v jednu hodinu v noci...

Share
Tweet
Pin
Share
No Comments
Newer Posts
Older Posts

About me

Jmenuji se Karolína a léčím se s Hraniční poruchou osobnosti. Ráda bych zde s Vámi sdílela průběh své léčby, své úspěchy, ale také své propady. Navíc se tady ale s Vámi ráda podělím také o své zážitky a záliby.
Těším se na Vás u některého z článků!

Follow Us

  • facebook
  • twitter
  • instagram
Používá technologii služby Blogger

Popular Posts

  • Workshop o bloggování
    Workshop o bloggování
  • 5 důvodů, proč si založit blog
    5 důvodů, proč si založit blog
  • Co mi minulý týden udělalo radost?
    Co mi minulý týden udělalo radost?
  • Nic není nemožné - Stačí prostě zatnout zuby a NEDAT SE
    Nic není nemožné - Stačí prostě zatnout zuby a NEDAT SE
  • Gabi Café
    Gabi Café
  • Můj (ne)normální víkend aneb návštěva Coffe Corner Bakery
    Můj (ne)normální víkend aneb návštěva Coffe Corner Bakery
  • Nenechám tě odejít
    Nenechám tě odejít

Pravidelní čtenáři

Spolupracuji s:

Spolupracuji s:

Blog Archive

  • května 2019 (2)
  • března 2019 (1)
  • srpna 2018 (1)
  • července 2018 (1)
  • června 2018 (3)
  • května 2018 (4)
  • dubna 2018 (3)
  • března 2018 (5)
  • února 2018 (5)
  • ledna 2018 (5)
  • prosince 2017 (3)
  • listopadu 2017 (4)
  • října 2017 (4)
  • září 2017 (11)
  • srpna 2017 (11)
  • července 2017 (2)
  • června 2017 (3)
  • května 2017 (7)
  • dubna 2017 (1)

Created with by ThemeXpose | Distributed by Blogger Templates