Carolina's diary

Krásné odpoledne! Dnes ráno jsem zjistila velmi zajímavou věc - 21.5. bude můj blog slavit 1 rok! Vím, tohle datum je ještě poměrně dost daleko, ale musím se nějakým způsobem pochlubit, protože jsem opravdu nečekala, že mi to vydrží tak dlouho. Mimo jiné jsem také začala přemýšlet, že bych pro vás na tuto počest mohla vyhlásit nějakou soutěž. Ale to ještě musím promyslet.

V tomto článku jsem se s vámi každopádně chtěla podělit o pár důvodů proč jsem založila tuto stránku. Zajímá vás to? No tak se prosím pohodlně usaďte a pokračujte ve čtení!

1) Psát, psát a psát

2) Vykřičet své názory

3) Ráda za sebou vidím odvedenou práci

4) Je to něco jako váš deník

5) A snad někoho inspiruji...

Blogování mě samozřejmě neskutečně baví. Na druhou stranu je to však věc, která (kromě školy) teď zabírá nejvíce mého času. Chci však říci, že i kdyby můj blog nikdo nečetl, stejně jej povedu, protože je to momentálně jeden z mých velkých koníčků. A také proto, že mě prostě neskutečně baví posouvat tuto stránku stále na vyšší a vyšší úroveň. Prostě se stále překonávat!

A co vy? Máte blog? Z jakého důvodu jej vedete vy? Nebo snad uvažujete o založení? Pokud ano, rozhodně to udělejte!

Loučí se s vámi vaše

Všem přeji krásnou středu! Mám spoustu oblíbených autorů, ale Rainbow Rowellová rozhodně patří do TOP 10.  A právě včera večer jsem dočetla její poslední knihu - Nedej se. Takže jsem se rozhodla, že se s vámi podělím o svůj názor.

Simon Snow je tím nejmocnějším, ale zároveň také nejhorším kouzelníkem na světě. Čarování tedy raději nechává na své nejlepší přítelkyni Penelopě. Ale i přes fakt, že je tak nemožný, stále je to jediný člověk, který může zachránit svět mágů. Problém je však v tom, že staré kouzelnické rodiny ho nenávidí a nechtějí mít s jeho plánem NIC společného. A situaci mu nezlehčuje ani jeho chladný, upírský spolubydlící Baz.

Na Wartfordské škole magických umění začíná nový rok - jenomže Simonovi zde již od začátku něco nehraje. Baz totiž zmizel. Stalo se mu snad něco? Nebo jen někde kuje pikle?

Spoiler: V příběhu však samozřejmě nejde pouze o fantasy, ale také o lásku. Ne však mezi holkou a klukem, ale mezi gayi. Ale aktéry vám neprozradím, jejich jména si můžete domyslet. Dle mého názoru je dobře, že se takováto témata dostávají i do literatury pro mládež, protože osvěta je stále velmi důležitá. Rainbow Rowellová vše navíc podává s neuvěřitelným humorem, který celému příběhu dodává až neskutečné opravdivosti.

Tato kniha bývá velmi často srovnávána s Harrym Potterem. A to je právě jedna z věcí, která bývá autorce často vytýkána - že čerpala ze světa J.K. Rowllingové, ale to samozřejmě není pravda! Ano, vyskytuje se zde také škola magických umění, ale to je asi tak vše. Já naopak tvrdím, že Nedej se je naprosto originální knihou! Mě se například moc líbila jejich zaklínadla. Nebyla to totiž pouze smyšlená slova, ale úryvky z našich básniček a písniček. Například jedno rozveselovací kouzlo: Don't worry, be happy!

NIC NENÍ NEMOŽNÉ - to je podle mě též opravdu důležité moto této knihy. Na příběhu je nám totiž jasně ukázáno, že pokud jsme dostatečně odhodlaní a máme kolem sebe ty správné lidi, jsme schopni dokázat cokoliv.

Doufám, že jsem vás touhle úvahou/recenzí dostatečně navnadila. Pokud si knihu přečtete, nezapomeňte mi napsat do komentářů svůj názor. Nebo jste ji již četli? Jak se vám líbila? Kterou knihu od Rainbow Rowellové máte nejraději?

Loučí se s vámi vaše usmívající se

Ještě než však začnete číst, vezměte prosím na vědomí, že příběh má naprosto autentickou formu. Také je nutné podotknout, že jsem tuto povídku psala asi ve druhé třídě, takže buďte prosím shovívaví. Neodradilo vás toto zjištění? Tak pojďme na to!

Proč má zebra pruhy a pavián červený zadek

Před dávnými časy, když byla Země mladá, byl povrch země suchý a horký. Celý svět se rozpaloval horkem. Voda byla pouze na několika místech v malých jezírkách, které byly občas rozprostřeny v dálavách pouště a savany. U jednoho z nich bydlel veliký pavián který se prohlásil za vlastníka vody v jezírku a začal ji strážit. "TATO VODA JE POUZE MOJE A NIKDO JINÝ JI PÍT NEBUDE!" řekl si. Jak řekl, tak udělal. Vždy vyhnal každého, kdo se chtěl napít.

Dokonce vybudoval i vlastní strážní budku a veliké ohniště, aby mohl strážit vodu dokonce i v noci kdy je v poušti největší chlad. Jednou šla okolo zebra a byla po dlouhé cestě skrz pustinu velmi žíznivá. Její kožich byl zářivě bílý a její zářivá srst ji dělala tím nejkrásnějším zvířetem pouště. Pomalu se šinula k vodě a chtěla se napít. Když v tom ze strážního domku vyskočil pavián a začal rozzlobeně křičet. "KDO JSI?! JDI PRYČ TA VODA JE POUZE MÁ." Zebra neměla náladu poslouchat lakotného paviána a zprudka odpověděla: "TOHLE NENÍ TVOJE VODA TY OŠKLIVÁ OPICE! TA VODA JE VŠECH." A v klidu se napila. Rozvášněný pavián řekl zebře že pokud bude chtít i nadále pít z jeho jezírka, bude si muset vodu vybojovat.

A tak se zebra vrhla s paviánem do zuřivého boje. Váleli se v pevném sevření okolo jezírka. Když vtom zebra ukončila boj prudkým kopnutím paviána. Kop byl tak prudký, že i sama zebra ztratila rovnováhu a upadla na záda. Bohužel spadla do ohniště paviána, a tak prudce až se polínka v ohni rozletěla do všech stran. Velká část, když padala k zemi, popálila zebře její zářivě bílý kožich. Zraněná a poděšená utekla hluboko do travnaté savany, kde od těch dob žije. Černé pruhy na jejím kožichu vypálila paviánova hořící polínka. Od těch dob nosí bíločerné tetování jaké nemá žádné jiné dítě na světě.

Naopak pavián si odnesl z boje lysou a červenou zadnici jak ho zebra nakopla. Hledá úkryty ve skalách a tváří se velmi rozzlobeně, protože přišel o své panování nad vodou.

Konec

Pokud jste přežili to příšerné množství chyb, dočetli jste se až sem. Musím přiznat, že já sama jsem se při čtení této povídky hodně nasmála. Například fakt, že podle tohoto příběhu žijí zebry a paviáni v poušti? Původ této informace je i pro mě neznámý.

Doufám, že vás to také alespoň maličko pobavilo. A co vy? Jaký byl váš první literární výtvor?

Loučí se s vámi vaše rozesmátá

Všem přeji krásný pátek! Copak děláte? Máte prázdniny? Jak je trávíte? Já jsem poslední tři dny strávila snowboardováním (doufám, že jsem to napsala správně) na Slovensku.

Ač se vám to bude zdát pravděpodobně neuvěřitelné, naše sousedy jsem navštívila úplně poprvé. Rozhodně to však nebylo naposled! Už jen kvůli tomu jídlu, které mi už teď tolik chybí.

Pokud tam někdy pojedete, nezapomeňte navštívit Donovalský pivovar. Ať si zde objednáte cokoliv, nikdy nešlápnete vedle. Ale i přes to vám dám takové osobní doporučení, ochutnejte tento hamburger. Nic lepšího jsem snad neochutnala!

Tím nejdůležitějším bodem je však samozřejmě lyžování/snowboardování. A to jsem si doopravdy užila. Ten první den to tedy nebylo nic moc, protože sjezdovka byla celá zledovatělá.

Problém je totiž v tom, že i když na snowboardu jezdím už nějaký ten rok, stále se trochu bojím, protože tady ten pád bolí o něco víc než na lyžích. Já jsem však neměla ani tolik strach z pádu samotného, ale spíše z toho, co nevyhnutelně následovalo - dlouhý sjezd po zadku. A to je právě ten pocit, který tolik nenávidím! Že jedete/padáte (či cokoliv jiného) a nemůžete to zastavit, protože na ledovce nemáte o co zabrzdit.



Jsou však i věci, které bych měla lyžařskému středisku vytknout. Tou nejhorší je podle mě příšerná nepříjemnost vlekařů. Abyste to pochopili, povím vám teď krátkou příhodu, jíž jsem se stala svědkem. Na lanovku nastupovala německá rodina s dvěma malými chlapci, kteří pravděpodobně nahoře neuměli vystoupit. Proto si své lyže nesli. Nutno podotknouti, že jimi nikoho neohrožovali. Jenomže pak přišel "milý" pan vlekař, který začal na jednoho z těch klučíků (mohlo mu být tak pět let) příšerně řvát. Nakonec ho popadl a odstavil ho z pásu. Chlapeček vůbec nevěděl co se s ním děje, takže začal natahovat. Výsledkem bylo, že vlekař oběma klukům vyrval lyže z ruky a hodil jim je za ten síťový plůtek, který odděluje frontu na lanovku od sjezdovky. Celá rodina se tudíž musela jít znovu zařadit do fronty. To bych možná ještě pochopila, ale to chování?! To je nepřijatelné!

Ale jinak musím říci, že jsme si to tam moc užili. Za plus rozhodně považuji to, že jsem se úplně zbavila strachu ze snowboardu a z rychlosti, kterou může za tak krátkou chvíli nabrat. Dokonce jsem zkoušela i nějaké jednodušší triky, ale z 90% jsem skončila na zemi. Ale to nevadí, jsem na sebe pyšná už jen proto, že jsem našla odvahu zkusit to.

Tak to by bylo k naší dovolené na Slovensku asi vše... Máte podobné zkušenosti? Dáváte přednost lyžím či snowboardu? A kam vlastně jezdíte na hory?

Loučí se s vámi vaše unavená a mírně rozčilená

Krásné páteční odpoledne! Říkala jsem si, že jsem dlouho nenapsala žádnou recenzi na knihu. Jelikož však chci svůj blog posunout trochu jiným směrem, pojmu teď své články o knihách jinak. Doufám, že se s tím smíříte. Pokud jste tuto informaci rozdýchali, pohodlně se prosím usaďte a pokračujte ve čtení.

Asi před třemi měsíci se mi do rukou dostal leták od Luxoru. Bylo před Vánoci a já stále nevěděla, které knihy bych ráda našla pod stromečkem. A proto jsem v něm ihned začala zaškrtávat potencionální adepty na vánoční dárky.

Po krátkém hledání jsem narazila na knihu s velmi zajímavým názvem - Hlasy. Během čtení anotace jsem zjistila, že se jedná o detektivku z prostředí psychiatrické léčebny. Jak už někteří z vás pravděpodobně ví, v budoucnu bych chtěla studovat psychologii (pokud nevíte, přečtěte si můj nedávný článek Od princezny až po psycholožku), takže mě přirozeně takováto témata zajímají. Proto jsem si řekla, že tuto knihu musím mít.

Když jsem ji opravdu dostala, měla jsem z ní obrovskou radost. Jelikož jsem však musela nejdříve přečíst Skleněný trůn, musely Hlasy chvilinku počkat.

Po dlouhé vlně fantasy literatury to byla poměrně příjemná změna. A navíc - je to neuvěřitelné- to byla moje úplně první detektivka!

Příběh je snad ještě poutavější než název. Hlavní hrdinkou je velmi sympatická vyšetřovatelka Beatrice Kasparyová, které se na stůl dostane brutální vražda doktora z psychiatrické léčebny. Podezřelých je spousta, logické vysvětlení však chybí. Doktor Shagler byl totiž mezi pacienty velmi oblíbený, kdo by tedy mohl mít zájem na jeho smrti?

Musím se přiznat, že když jsem si knihu vybrala, vůbec jsem se nezajímala o autorčino jméno. Tudíž jsem si nevšimla, že jde o rakouskou spisovatelku. Ne že bych snad měla něco proti Rakušanům! Spíše však čtu knihy z per britských a amerických spisovatelů. Asi to budu muset přehodnotit, protože tahle kniha se mi opravdu moc líbila! Určitě tuhle autorku neuložím k ledu.

Vaše překvapená a naprosto unešená

Všem přeji krásný den! V tomto článku bych vám moc ráda ukázala několik věcí, které jsem si v lednu moc oblíbila. Pokud máte s některým z těchto produktů jakoukoli zkušenost, budu moc ráda, když se o ni podělíte v komentářích.

1) Batoh Herschel

O Vánocích jsem pod stromečkem našla placatý a podlouhlý balíček. Když jsem ho rozbalila, zjistila jsem, že mi Ježíšek přinesl tolik chtěný batoh od značky Herschel. Říkám, že jsem jej dostala k Vánocům, ale řadím jej do oblíbenců za leden, protože jsem jej začala plně využívat až se začátkem nového roku - jako školní tašku. Ale nejen to! Batoh se skvěle hodí na nošení učebnic, ale také například do města. Já osobně jej teď užívám mnohem více než kabelku, protože do něj s přehledem sbalím vše co potřebuji.

2) Lesk KIKO

Abych řekla pravdu, nejsem žádný expert na líčidla, takže se nepouštím do žádného experimentování. Popravdě řečeno, vsázím spíše na přirozený vzhled. Tento měsíc jsem si tedy nejvíce oblíbila téměř bezbarvý lesk od značky KIKO. Za velikou výhodu považuji také to, že když ho mám trochu rozmazaný, není to vidět. A to se o rtěnkách říci nedá.

3) LP (Laura Pergolizzi)

LP je momentálně mou nejoblíbenější zpěvačkou vůbec! Pokud ji naznáte (což je podle mě téměř nemožné), pusťte si TUTO písničku. Myslím, že už jste ji slyšeli minimálně stokrát, ale nevíte, že její autorkou je právě LP.

Jen je škoda, že jsem ji objevila až po festivalu Colours of Ostrava, který minulý rok Laura Pergolizzi navštívila. Jinak bych si tam totiž určitě udělala výlet.

4) Spotify

Nejspíš to teď vypadá, jako kdybych snad nežila, ale já jsem tuto aplikaci objevila opravdu až teď. Nemyslím to tak, že bych o ní snad nevěděla. Jen jsem si říkala, že ji prostě nepotřebuji. Jenomže pak mi došlo, že skladby v mém telefonu zoufale potřebují osvětu. Řekla jsem si tedy, že za zkoušku nic nedám. Zpětně musím říci, že nechápu proč jsem se tomu tak dlouho bránila.

5) Seriál Taková moderní rodinka

Tenhle seriál sleduji už nějakou dobu, ale napadlo mě, že bych to zde mohla zmínit. Mezi lidmi totiž není zase tolik známý, což je veliká škoda, protože je to podle mě minimálně stejně vtipné jako Teorie velkého třesku. Abych vás trochu uvedla do děje - jde o příběhy jedné dost různorodé rodiny. Mohu vám zaručit, že se u toho rozhodně nebudete nudit, protože jsou nám zde ukázány situace, které v reálném životě opravdu můžeme zažít.

Doufám, že se vám dnešní článek líbil. A co vy? Máte za tento měsíc nějaké nové oblíbené produkty? Pokud ano, budu moc ráda, když se o ně podělíte v komentářích.

Krásné odpoledne! Dnešní článek začnu otázkou: Čím jste chtěli být jako malí? Já jsem si přála být princeznou (jako asi každá holčička). Postupem času jsem si však uvědomila, že ke královskému trůnu se mohu přiblížit jen díky sňatku s princem. Momentálně mám ale smůlu, protože poslední šanci mi teď vyfoukla Meghan Markle. No...takže abych si to nějak vykompenzovala, budu si asi muset najít nějakého multimiliardáře.

"Pokud mi neslíbíš, že budeš zubní laborantka, v osmnácti půjdeš z domu!"

Když mi bylo asi dvanáct, tahle slova opravdu zazněla z úst mého otce. Myslel to samozřejmě jako legraci. Tedy...minimálně to tak vypadá, protože osmnáct mi bylo asi před půl rokem a stále jsem vlastníkem klíčů od jeho domu.

Od malička jsem příšerně tvrdohlavá, takže když jsem se rozhodla, že se jednou stanu muzikálovou zpěvačkou či novou Rowlingovou, nikdo mi to za žádnou cenu nemohl vymluvit.

Nejspíš je vám jasné, že má vysněná povolání se nejčastěji vztahovala k mým aktuálním koníčkům. To jste nečekali, že? Muzikálová zpěvačka jsem chtěla být, protože jsem tou dobou dělala sólový zpěv. Navíc jsem naprosto milovala muzikály (což mi zůstalo).

 A Rowlingová? To je prostě a jednoduše spojení lásky k Harrymu Potterovi a nově získané schopnosti napsat souvislý text. V té době jsem si myslela, že mi k úspěchu ve spisovatelské branži bude stačit pouze talent. Ale po měsících, kdy mi nepřišla ani jedna nabídka ke zfilmování mých příběhů, jsem to prostě vzdala.

Člověk se však během dospívání mění. Takže jsem si prošla například i fází doktorky a fyzioterapeutky. Důležitý je však ten poslední bod, kterému bych se opravdu chtěla věnovat - psychologie.

Musím říci, že k tomuhle cíli vedla hodně dlouhá cesta. Rozhodla jsem se tak totiž až v prvním ročníku gymnázia. Pevně však věřím, že vytrvám.

Ptáte se proč zrovna tento obor? Odpověď je celkem jednoduchá - podle mě je totiž psychologie daleko důležitější než všechny možné lety do vesmíru. Je vám doufám jasné, že teď trochu přeháním.

Neberte to  prosím tak, že bych se snažila všechno ostatní naprosto znehodnotit. To vůbec ne! Jen si myslím, že každý z nás má svou vlastní hlavu. A v ní své vlastní myšlenky, ve kterých se dost často nevyzná. Právě proto je podle mě psychologie tolik důležitá, každý si ji v sobě neseme.

Ačkoliv je občas dobré popovídat si s psychologem, doufám, že to nebudete potřebovat.

Všem přeji krásnou sobotu! Dnes bych se s vámi chtěla podělit o úžasný zážitek. Včera jsem totiž navštívila workshop o blogování. Bylo to dokonce TAK inspirativní a motivující, že ještě teď přímo přetékám pozitivní energií a kreativním smýšlením.

Myslím si, že většina z vás pravděpodobně zná Lucku a Nicole z A Cup Of Style - skvělé bloggerky a youtuberky. A byly to právě ony, kdo vedl tento projekt. Kromě nich se nám však zde také představila Tereza Salte z blogu Tereza in Oslo a Sandra Ježková.

Akce se konala v prostorách Elite Bloggers Hubu, což je něco jako "kancelář" pro bloggery. Zřídila ji pro ně společnost Elite Bloggers, jejíž zakladatelkou je již zmíněná Tereza Salte. Jedná se o jedinou filmu v ČR, která zajišťuje českým a slovenským bloggerům nejrůznější spolupráce.

Celý workshop se skládal ze tří prezentací. Jako úplně první se nám představily holky z A Cup Of Style (ACOS je jejich zkratka), které nám přednesly několik tipů na úspěšné vedení blogu. Pro mě to byly rozhodně velmi přínosné rady.

Přednáška Terezy Salte byla též zajímavá. Z jejího projevu jsem však měla pocit, že se nám nesnaží předat know-how, ale spíše důvody PROČ psát. Já osobně jsem se doma hned musela podívat na její blog, protože je to neuvěřitelně příjemná osoba, která se nebála poodhalit nám svůj příběh. A že to tedy neměla jednoduché! Navíc se mi moc líbil úvod její prezentace, řekla nám totiž: "Buďte trochu naivní!" A to je pravda. Občasná naivita je totiž pro život důležitá. Jde o to, že každý z nás má trochu naivní sny. Já mám třeba sen o tom, že můj blog bude jednou slavný (ironický smích). Chci tím říci pouze to, že je důležité si svůj cíl udržet, protože pro nás představuje motivaci.

Tereza Ježková nám naopak ukázala úplně jiný pohled na věc. Mluvila totiž o navazování spolupráce s firmami. Ano, podle mě je i tohle docela důležitý bod. A i když si nemyslím, že toto téma patří k úplným základům, je podle mě dobré mít o něm nějaké informace. Alespoň do budoucna.


A to bych nebyla já, kdybych se nezmínila i o úžasném jídle, které pro nás připravila maminka Lucky a Nicole! Její quiche byl opravdu výborný. Asi si najdu na jejím blogu (Moje barevná kuchyně) recept, protože mě se quiche rozhodně nikdy takhle nepovedl. A to jsem se o něj pokoušela snad tisíckrát!

Ale to samozřejmě nebylo všechno! Jedna moc šikovná účastnice workshopu nám totiž donesla naprosto úžasné cupcakes! Nejenže byly velmi dobré, ale navíc to byla také pastva pro oči. Ještě teď se mi sbíhají sliny!


V závěru svého článku bych ještě chtěla poděkovat Lucce a Nicole, které tento workshop tak úžasně zorganizovaly (i když věřím, že na to nebyly samy). Každopádně jsem měla možnost si s nimi v klidu popovídat a musím říci, že jsou obě hrozně milé! Také se mi moc líbí jejich smysl pro humor. Všichni jsme se například zasmáli, když Niky zjistila, že se dá pomocí ovladače kreslit do jejich prezentace.

Obecně to bylo celé výborně vymyšlené. V budoucnu bych se moc ráda účastnila podobných akcí, protože jsem včera získala hromadu inspirace.

Myslím si, že zima udává velmi úrodnou půdu pro depresivní nálady. Už jen kvůli tomu typickému pošmournému počasí. A mám pocit, že tenhle stav se občas týká každého z nás. Leckdy to je velmi otravné nejen pro nás, ale i pro naše blízké. Já osobně si myslím, že je zdravé mít občas špatnou náladu, nebylo by přece normální stále se usmívat! Ale jak jsem již řekla, občas se z toho chce člověk vymanit. A právě tomuto tématu bych se ve svém článku ráda věnovala. Pojďme si tedy ukázat několik způsobů, jak si zlepšit náladu!

Dej si kafe/čaj
Ano, i takto jednoduchá věc ti může zvednout náladu. Tedy alespoň mě ano. Já osobně jsem větším fanouškem kávy, konkrétně cappuccina, ale obyčejnou kávou také nepohrdnu.
Mým nejlepším přítelem je tedy momentálně tento termohrnek, který jsem dostala k letošním Vánocům. Díky tomuto kamarádovi si teď totiž každé ráno mohu vychutnat trochu té pozitivní energie.

Dopřej si něco dobrého
Máš raději sladké či slané? V normální situaci je mi to celkem jedno. Ale ve chvíli, kdy si potřebuji dobít energii, sáhnu obvykle po sladkém. Mou největší slastí jsou nugátové koblihy!
Fotografie, kterou zde můžete vidět, pochází z mého výletu do Paříže. To bylo něco! Každé ráno jsme si totiž kupovali snídani v pekárně. Takže jsme měli každé ráno čerstvé tartaletky. No kdo by to nechtěl?

Udělej si chvilku pro sebe
Každodenní rutina je velmi únavná věc. Každé ráno vstávat v 6:30, jít do školy/práce a vrátit se domů po páté hodině? To je přece tolik náročné! Proto je dobré občas prostě vypnout. Já v takovýchto chvílích obvykle sáhnu po knize. Pokud však toto není zrovna tvůj šálek kávy, vůbec to nevadí! Dělej prostě to, co tě baví!


Myslím si, že deprese a špatná nálada jsou ve dnešní době něco jako nemoc. Mě samotné se to poslední dobou týká dost často. Utěšuje mě však myšlenka, že v tom určitě nejsem sama. Naštěstí mám kolem sebe spoustu přátel, kterým se vždy mohu se vším svěřit.
Dost často tenhle problém zastupuje cestu každodenním radostem, které bychom si přáli prožívat. Jeto jako kdybychom měli před očima šedou mlhu, která nám brání vidět barvy. A to je podle mě právě ten největší důvod k léčbě této otravné nákazy, nemyslíš?

Rok vydání: 2015
Nakladatelství: Albatros Media - CooBoo
Počet stran: 387
Série: Skleněný trůn (část 1.)

Příběh začíná...

...v temnotě solných dolů Endovieru, kde si odpykává svůj doživotní trest osmnáctiletá nájemná vražedkyně Celaena Sardothien - tzv. Adarlanský zabiják.

Celaena...

...je od samého začátku odsouzena ke smrti v bídě a strachu. Jenomže pak se stane něco, co ani ve snu neočekávala. Endovier totiž navštíví korunní princ, který jí nabídne svobodu výměnou za to, že bude čtyři roky sloužit jeho otci jako králův bojovník. Dívka nabídku přijme, ale je v tom ještě jeden "drobný" háček. Celaena totiž není sama, kdo má o tento post zájem.

A proto král...

...pořádá klání, kterého se mají zúčastnit ti nejhorší zločinci z celého Adarlanu. Celaeně tedy zbývá jediná možnost (pokud by se nechtěla vrátit do temnoty solných dolů) - porazit všech svých 24 soků.

Jenomže...

...na pozadí turnaje se děje ještě něco jiného. Něco mnohem temnějšího. V průběhu týdnů jsou totiž na chodbách hradu nalézány mrtvoly brutálně zabitých soutěžících. A kolem jejich napolo sežraných těl jsou k vidění prazvláštní znamení, která vražedkyně neumí rozluštit. Kdo je tam nakreslil? Kdo/co zabíjí? Přijde si to i pro ni?

Příběh však...

není pouze o bojích. Je to také o lásce. A jak je to u knih podobného typu běžné, i zde můžeme najít milostný trojúhelník.  Ale nejen to! Celaena si v nepřátelském prostředí nachází i přátele. Například princeznu Nehemii, kterou si i vy zaručeně zamilujete.

Jsou zde však také postavy, které téměř ihned můžete identifikovat jako špatné. Například naprosto nesnesitelná Kaltain, která vás bude zaručeně otravovat již od prvního okamžiku.

Můj názor?

Knihu jsem získala díky své spolupráci s Megaknihy (za což jim velmi děkuji). Když jsem ji poprvé otevřela, řekla jsem si, že to je naprostá hloupost. Naštěstí jsem to však nevzdala. Děj je neskutečně poutavý a plný akce. Pro mě je tahle kniha (+ Hra o trůny, Pán prstenů a Harry Potter) definicí fantasy. Opravdu mám pocit, že z tohoto příběhu přímo kapala magie.

Celaena mi navíc byla velmi sympatická. Nejsem si jistá proč, ale něčím mi připomínala Paige Mahoneyovou z Kostičasu. V určitých chvílích jsem se však nad Celaeninou povahou musela pousmát. Propojení nájemného vraha a vášnivého čtenáře mi totiž připadalo opravdu velmi vtipné.

Kniha má však i své slabší stránky. Tou nejvýraznější je to, že se zde vyskytuje opravdu veliké množství překladatelských chyb.

Další věcí jsou kapitoly, které nejsou věnované Celaeně. Někdo to může brát jako výhodu, protože díky tomuto stylu psaní máme přehled o dění na celém hradě. Já bych tuhle skutečnost však klidně oželela. Mě osobně tyhle části připadaly zbytečné a nudné.

Ale i přes to všechno si určitě přečtu další díl! A moc se na něj těším!

Závěrem...
...bych chtěla ještě jednou poděkovat Megaknihám. Já osobně mám toto internetové knihkupectví velmi ráda, protože mi připadá, že mají opravdu veliký výběr knih. A ceny jsou také více než přijatelné (což jako student oceňuji).  Navíc jsem byla mile překvapena, že i přes předvánoční shon byli schopni knihu dodat přibližně do dvou dnů. Co se týče spolupráce, velmi mi vyhovuje jejich vstřícnost. Ještě jednou moc děkuji!

8*/10*

Krásné odpoledne! Vánoce jsou už zase za námi, což je podle mě veliká škoda... Každopádně však doufám, že jste si je náležitě užili. Pojďme se však ještě na vteřinku zastavit a ohlédnout se za uplynulými dny. V tomto článku bych vám totiž chtěla ukázat knihy, které jsem tento rok nalezla pod stromečkem.

Jako první bych ráda řekla, že Vánoce 2017 byly na knihy opravdu bohaté. Tedy alespoň podle mě. Dostala jsem totiž sedm knih!

1) Šest vran

Tahle kniha je naprosto nádherná. To je taky jeden z důvodů, proč jsem si ji tolik přála. Teď to vypadá, jako kdybych si vybírala knihy podle obalu, ale to samozřejmě není pravda. Vzhled knihy je pouze třešničkou na dortu. Chtěla jsem ji totiž hlavně proto, že na ni byly hodně dobré recenze.

O příběhu však nevím nevím téměř nic. Jen to, že patří do žánru fantasy.

2) Žena v okně

Jsem milovník psychothrillerů. Mou nejoblíbenější knihou tohoto žánru je Dívka ve vlaku, takže jsem moc zvědavá, zda tato kniha bude minimálně stejně dobrá. Navíc se mi moc líbila anotace, která nám slibuje velikou dávku napětí!

Hlavní postavou je psychicky nemocná žena, která se bojí opustit svůj dům. Jednoho dne však uvidí z okna zločin, který jí naprosto změní život.

3) Hlasy

Jak jsem se již výše zmínila, miluji detektivky a thrillery. Navíc chci studovat psychologii, takže mě poslední dobou zajímá vše, co se nějakým způsobem týká duševních onemocnění.

Tato kniha pojednává o vraždě, která byla spáchána v psychiatrické léčebně. Kdosi zde totiž brutálně zavraždil mladého lékaře.

4) Povídky podivných

Četl někdo z vás knihy ze série Sirotčinec slečny Peregrinové? Pokud ne, musíte to napravit! Hlavní hrdina mi sice připadá trošičku hloupý, ale během příběhu se to ztratí.

Pokud jste sérii četli, jistě víte, že při hledání smyček podivné děti používali sbírku povídek pro podivné (nejsem si jistá přesným názvem). A tato kniha by měla být kopií. Dozvíme se zde tedy například něco o původu "podivnosti".

5) Podivný případ Benjamina Buttona

Tento úžasný příběh byl zfilmován (jak většina z vás jistě ví). Děj se začíná odehrávat ve chvíli, kdy se přede dveřmi jednoho domova důchodců objeví novorozenec s tváří stoletého starce. Je to vskutku zvláštní dítě. Nestárne. Benjamin Button totiž naopak MLÁDNE.

Nutno podotknout, že Ježíšek chce asi apelovat na zlepšení mých dovedností v anglickém jazyce, protože obě knihy, které můžete vidět na fotografii, jsou v angličtině.

6) Farma zvířat

Myslím si, že tuto knihu asi všichni známe. Jedná se o dystopický román, který popisuje/kritizuje tehdejší společnost a komunismus. Autor nám však naše chyby neukazuje na lidech, ale na zvířatech.

Další kniha v angličtině...

7) Skleněný trůn

Toto dílo jsem nenašla pod stromečkem. Nadělily mi ho totiž Megaknihy, ale považuji jej také za vánoční dárek.
Je to první díl stejnojmenné série, jejíž hlavní hrdinkou je vražedkyně, která byla za trest poslána na práci do solných dolů. Jednoho dne za ní však přijede korunní princ, který jí nabízí svobodu. Musí se však zúčastnit (a vyhrát) klání, které pořádá princův otec - král. Jenomže její soupeři začínají umírat i mimo ring. Co se to děje? Je to snad nějaká temná síla? Nepřijde si i pro Celeanu?

Musím říci, že mě tahle kniha opravdu zaujala. Nechci se zde moc rozepisovat, protože bych vás mohla odradit od přečtení recenze. Řeknu tedy jen to, že si po novém roce určitě objednám druhý díl!

Doufám, že se vám tenhle článek líbil. Pokud ano, budu moc ráda za nějakou zpětnou vazbu. A jaké knihy jste dostali vy?