Carolina's diary

Krásný den! Hned ze začátku bych se vám chtěla moc omluvit - tento článek měl podle plánu vyjít v neděli, ale nějak mi to nevyšlo. Každopádně těch "malých radostí" bylo tolik, že vám je v tomto článku musím zpětně zmínit. Takže se pohodlně usaďte a pokračujte ve čtení.

10. - 15.5. se koná jedna z největších knihomolských akcí roku - Svět knihy. Takže je vám jistě jasné, že jsme tam se sestrou nemohly chybět. Nevyrazily jsme tam však pro knihy, chtěly jsme spolu prostě jen strávit trochu času. A když jsme obě milovnice knih, proč nevyrazit na jeden z největších knižních festivalů v Praze?

Celý areál jsme prošmejdily křížem krážem. Když už jsme nemohly vydržet to neskutečné vedro a dusno, prostě jsme vylezly ven. To jsme pak zamířily rovnou ke stánku, který byl jako dělaný pro fanoušky Harryho Pottera (což já samozřejmě jsem). Zde jsme si mohly vyrobit například hůlku či tematickou záložku. A co víc! Dokonce jsme se tu setkaly s různými postavami ze světa J.K.Rowlingové. Byli ro samozřejmě costplayeři, ale jejich kostýmy byly tak přesvědčivé, že by si je člověk lehce mohl splést se skutečnými studenty a profesory z Bradavické školy.

Pro mě však byla bezkonkurenčně největší atrakcí replika Nimbusu 2000. Podržet si toto legendární koště je prostě snem každého milovníka Harryho Pottera, ne? Je jen škoda, že se na něm člověk nemohl doopravdy proletět...

Tuto kavárnu jsem moc chtěla navštívit. Zejména kvůli jejich vyhlášenému latte artu. Já vím, milovníci kávy si jistě pomyslí, že nejdůležitější je přece chuť. A já s vámi samozřejmě souhlasím. Ale mě ten obrázek na pěně prostě připadá jako příjemná třešnička na dortu.

Jenomže jedním velikým problémem této kavárny je málo místa. Je to totiž docela vyhlášený podnik, takže mají téměř pořád plno. To znamená, že zde jen vzácně najdete volný stůl. Ale my jsme měli štěstí! Sice to byla jen taková malá stolička, ale i tak! Navíc všechnu "nepohodu" nejméně stonásobně přebila výborná káva a tropická kaše. Tuto kavárnu rozhodně doporučuji. A nevadí, že se tam stojí obrovská fronta. Tady se vyplatí počkat.

Před časem jsem od mamky dostala kupon do jednoho knihkupectví. A minulý týden jsem úplnou náhodou přišla na to, že 11.5. končí jeho platnost. Takže jsem se v pátek vydala pro novou knihu.

Měla jsem vymyšlených několik titulů, které bych si chtěla přečíst. Naneštěstí ani jeden z nich neměli. Pak na mě ale z police vykoukla tahle kráska - Kosmonaut z Čech. Shodou okolností jsem si toto dílo také chtěla přečíst, takže to byla poměrně jasná volba. Samozřejmě jsem se do ní hned pustila, ale zatím na ni nemám úplně jasný názor. Určitě však můžete čekat recenzi. 

Já si myslím, že bychom se měli snažit okořenit si každý den nějakou drobnou radostí. Bohatě postačí, když si třeba půjdete zaběhat. Nebo se alespoň na hodinu ponořte do své oblíbené literatury. Na tom nezáleží. Dělejte prostě to, co vás baví!

Co je vaší oblíbenou činností? Čtete? Jaký máte rádi žánr? Nebo raději sportujete?

Krásnou sobotu! Dnes bych vám zase ráda poreferovala o jedné z mých nejoblíbenějších kaváren. Tentokrát to však nebude nic pro obyvatele Prahy, Gabi Café se totiž nachází v Říčanech. Kdybyste však někdy plánovali výlet do tohoto města, nezapomeňte do svého plánu zahrnout i tento podnik. Věřte mi, nebudete litovat.

Na tuto kavárnu jsme s maminkou narazily úplnou náhodou. Jely jsme si totiž do Říčan vyzvednout nové pasy. Jenomže tam nám řekli, že si na ně musíme ještě nějakou dobu počkat. Tak jsme se chtěly jít projít. Když jsme ale vyšly před Obecní úřad, spatřily jsme Gabi Café. Pamatuji si, že ten den jsem si objednala matcha cappuccino a višňový koláč. Ano, na takové detaily mám opravu paměť. Důležité je však to, že už v ten den jsem věděla, že to bude jedna z mých nejoblíbenějších kavárniček vůbec.

Pravý impulz k napsání tohoto článku jsem však dostala toto pondělí, kdy jsme v Gabi Café opět nalezly útočiště. Ani po těch dvou letech se tam nic nezměnilo. To je však dobře, není tam totiž co měnit. Byl to úžasný podnik už v době, kdy jsme jej navštívily poprvé.

Co se týče obsluhy, milejší slečny jsem za barovým pultem snad nikdy nepotkala. Snad je to tím, že jsou Říčany oproti Praze "malé město"? Nevím. Každopádně myslím, že nikdo z nás nenavštěvuje kavárny kvůli baristům (i když je jejich úsměv příjemnou třešničkou na dortu). Spíše kvůli kávě, že? Tak to vás Gabi Café také rozhodně nezklame. A co víc! Podle mě je jejich káva přímo lahodná!

Také tak milujete sladké? No tak to vám pak vřele doporučuji jejich roládu. A nebo víte co? Prostě zavřete oči a na něco ukažte, nikdy nemůžete šlápnout vedle. Ach, už jen z těch fotek se mi začínají sbíhat sliny!

A vy? Znáte Gabi Café? Nebo máte jiný oblíbený podnik? Pište do komentářů, moc ráda se od vás inspiruji!

Loučí se s vámi vaše (momentálně velmi hladová)

Krásné nedělní dopoledne! Tímto článkem bych chtěla začít každotýdenní sérii článků, kde vám představím věci, které mi za těch sedm dní udělaly největší radost. Od nových bot až po okamžik, který jsem si vyhradila pro prokrastinaci. Rovnou říkám, že některé z nich se vám nejspíš budou zdát jako úplné prkotiny, ale co? Maličkosti nám přece zkrášlují život, ne?

Ano! Já jsem se po osmnácti letech života odvážila shlédnout horor. Je to neuvěřitelné, ale je to tak! A dokonce rovnou v kině! V krátkosti vám film "Tiché místo" popíši. Rodina Abbottových jsou jediní přeživší invaze podivných tvorů. Tito vetřelci nemají sice oči, ale zato jsou obdařeni velmi vyvinutým sluchem. Když vás uslyší, chytí vás. Když vás chytí, zemřete. To znamená, že poslední žijící lidé nesmí vydat jediný zvuk. Jedinou "výhodou" je pro ně to, že je jejich dcera hluchoněmá, takže jsou zvyklí komunikovat ve znakovém jazyce.

Jsem příšerný strašpytel. A tohle byl opravdu můj úplně první horor. Ale věděla jsem, že tohle prostě vidět musím. Hraje tam totiž moje nejoblíbenější herečka - Emily Blunt. Velmi mě překvapilo, že jsem se téměř vůbec nebála. Na druhou stranu jsem opravdu byla napjatá jako struna, což bylo hodně podmíněno neskutečně poutavým zpracováním. Klidně bych na to šla znovu. Rozhodně doporučuji.

Nejsem ten typ zarytého běžce, který se vydá na trať za každého počasí. Já začínám na jaře a končím přibližně na přelomu září a října. To znamená, že přišel můj čas! Letos na to jdu však trochu jinak. Stáhla jsem si totiž aplikaci s názvem "Zombies, run!", díky které se při každém vyběhnutí dostávám do světa, který je obsazen zombíky. Jde o to, že do sluchátek dostáváte hlášení, která vás navádí například ke sbírání virtuálních lahví nebo jiných věcí, které jsou nezbytné pro přežití lidstva. Jenomže někdy se imaginární zombíci objeví přímo za vámi, takže musíte zrychlit. Jinak vás totiž chytí. Za všechny sesbírané předměty dostanete na konci určitý počet bodů. Pokud se však necháte chytit, přijdete o ně. Mě osobně to neskutečně baví! Mimo to samozřejmě také používám obyčejný Runastic, kde si pouze měřím vzdálenost. Má nejdelší trasa je zatím 7,5 km. A vy? Chodíte běhat? Pokud ano, co používáte za aplikace?

Jelikož se mi povedlo roztrhnout si tenisky - ano, opravdu to jde - nutně jsem potřebovala nějaké nové. Měla jsem poměrně jasnou představu - boty, ve kterých by se mi v létě nepotila noha. A tak mi jednoho dne volala moje maminka, že pro mě má překvapení. Když jsem přišla domů, čekaly tam na mě naprosto úžasné Air Maxy. Bohužel mi však byly velké, takže jsme je musely jet vyměnit. A co osud nechtěl, v obchodě mi padly do oka boty, které vidíte na obrázku. Líbí se mi daleko více než ty první! Navíc jsou neskutečně pohodlné!

K létu přirozeně patří zmrzlina. No...léto sice ještě tak úplně není, ale už nám klepe na dveře. A na mě už prostě dýchla ta správná atmosféra. Takže jsem si prostě koupila první zmrzlinu tohoto roku a bylo mi dobře.

Ano, opravdu zmiňuji i tuto "prkotinu" ale co, prostě mi to udělalo radost. Kytici jste určitě viděli na úvodní fotce tohoto článku. Není krásná? Mě se prostě moc líbila! Navíc je to přesně tak, jak jsem říkala už na začátku - maličkosti nám prostě zkrášlují život, ne?

Ve dnešní zrychlené době je velmi těžké najít si chvilku pro sebe. Natož pak potěšit sami sebe.  Takže chci říci, že bychom si měli každý den udělat minimálně jednu maličkou radost. To abychom si prostě zlepšili náladu. Bohatě stačí, když si jednou za čas uvaříte kávu a jen tak si hodíte nohy nahoru.

Líbí se vám tento typ článku? Jak si děláte radost vy?

Loučí se s vámi vaše usmívající se

Krásné ráno! Po hodně dlouhé době jsem se zase dostala ke psaní. Uff, je to vážně náročné. A musím se vám svěřit, že dnes se do psaní musím neskutečně nutit. V poslední době toho mám totiž vážně dost! Nemyslím blogu, ale povinností. Ale pravdou je, že si za to pravděpodobně můžu sama, ke škole jsem si totiž naložila ještě praxe a brigádu. K tomu se ode mě také čeká, že když přijdu domů, zasednu ke stolu a znovu se začnu učit. Takže se mi nikdo nemůže divit, že prostě nestíhám. Ale i tak se mi tento měsíc podařilo poměrně dost věcí. Takže jsem se rozhodla, že se vám trochu pochlubím. Tedy minimálně s těma dvěma.

1) Výlet do Oxfordu

Ano! To je věc, ze které mám opravdu největší radost. JÁ v létě pojedu na čtrnáct dní do Oxfordu, kde se budu učit anglicky! Moc se těším, ale zároveň se malinko bojím. Tedy spíš hodně. Budu se totiž muset sama dopravit z Londýna do Oxfordu. Navíc to organizuje agentura, která do Anglie sváží lidi ze všech koutů světa a z celkového počtu lidí tam jezdí v průměru 2% čechů. Je mi jasné, že je to dobře, naučím se lépe mluvit, ale i tak z toho mám strach. Co když se prostě nedomluvím? Na druhou stranu si ale říkám, že si tam třeba najdu nějaké nové kamarády.

2) Nová brigáda

I tohle může udělat člověku radost! Já jsem totiž předtím pracovala jako hlídačka v dětském koutku. Měla jsem to tam moc ráda, ale byla to prostě hodně stresová práce. A neměla jsem tam chvilku klidu. Ale teď jsem sehnala něco lepšího! Pracuji jako prodavačka donutů! Vím, že se to jaksi neshoduje s mou PALEO dietou, ale když je nejím? Čemu to pak vadí? Hlavně se mi na tom líbí to, že tam sedím. Takže chci říci, že oproti koutku zde mám úplný klid! Na druhou stranu je to ale také zodpovědnost a já jsem z toho dost vyčerpaná.



A co plánuji na dnešek? Dočtu knihu. To je asi tak všechno. Nojo, jsem prostě produktivní, že? Ale řekněte sami, divíte se mi?

A co vy a váš víkend?

Loučí se s vámi vaše usínající

Krásnou neděli všem! Jak někteří z vás možná ví, před několika dny jsem se rozhodla, že začnu držet  tzv. Paleo dietu. Ne snad kvůli tomu, že bych nebyla spokojená se svou postavou. Prostě jsem si řekla, že si dám takovou malou "očistu". Navíc bych teď chtěla vysadit lepek a bílý cukr. Asi si teď říkáte, že jsem hloupá, protože "pouze následuji trendy", ale to není pravda. Lékařka mi totiž řekla, že mám špatné stravovací návyky a doporučila mi právě tento druh diety.

Ve zkratce vám vysvětlím podstatu Paleo diety: v pravěku (proto PALEO) se naši předkové živili výhradně tím, co našli/ulovili. Náš organismus je stále stejný, ale doba se vyvinula, takže teď konzumujeme spoustu modifikovaných potravin. A právě tomu se teď snažím co nejvíce vyhnout. Zakázané potraviny jsou: obiloviny, mléčné výrobky, cukry (vyjma ovoce), luštěniny a alkohol. Doporučené jsou naopak: zelenina, ovoce, libové maso, mořské plody, ořechy, semena. Pro mě je tohle docela výzva. Na druhou stranu si ale říkám, že třeba vyzkouším nějaké nové recepty.

A právě o jeden takový bych se s vámi chtěla podělit. To bych totiž nebyla já, kdybych prstě nedostala chuť na sladké, že? Takže jsem začala hledat na internetu něco, co by vyhovovalo výše zmíněným požadavkům, ale zároveň uspokojilo mou chuť. A tak jsem našla brownies z červené řepy. Zajímá vás recept? No tak pojďme na to!

Co budeme potřebovat?

• jednu červenou řepu
• čtyři vejce
• 25g kakaa
• 50g ghí (přepuštěné máslo)
• 1 lžičku skořice
• 1 lžičku jedlé sody
• sladidlo dle vlastní volby (med, datle, stévie atd.)

Ze začátku jsem měla stejné pochybnosti jako vy. Ale věřte mi, že by nikdo t vás nepoznal, že základem této pochoutky je řepa. Podle mě je to zářným příkladem toho, že zdravé jídlo může být i chutné. 

Líbil se vám tento článek? Máte zájem o další? Co je vaší oblíbenou zdravou pochoutkou? Zkusíte tento recept doma? Pokud ano, nezapomeňte mi dát vědět, jak vám to chutnalo!

Loučí se s vámi vaše nadšená, ale trochu hladová

Krásný den! Jako první bych vám chtěla říci jedno: minulý týden jsem vůbec nic nestíhala. Mám toho teď docela dost - škola, brigáda, praxe. A ještě ke všemu mi v pátek nasazovali spodní rovnátka. Takže jak abych vám upřesnila okolnosti tohoto článku - je 21:20, já potmě dopisuji článek, který měl vyjít už minulý týden, a zároveň umírám bolestí. Vás však moje fňukání nezajímá, takže se na to vrhneme.

Začnu však z trochu jiného soudku. Naší návštěvě Erhartovy cukrárny totiž předcházelo něco daleko lepšího a velkolepějšího. Balet v Národním divadle! A to pro mě byl obrovský flashback. Když jsem totiž byla malá, chodila jsem na podobná představení s babičkou. Ale od té doby jsem nic takového neviděla. Představení se jmenovalo La Bayadere a pojednávalo o milostném příběhu s orientálním námětem. Já samozřejmě nejsem žádný znalec tohoto tanečního směru, ale tady i naprostý laik musel poznat, že tanečníci odvedli skvělou práci. A nejen to! Já osobně jsem byla neskutečně unešená celkovou výpravností.

A teď přijde ta část, kvůli které jste tento článek pravděpodobně otevřeli. Po skončení představení jsme se totiž rozhodli, že budeme nadále požitkařit. A proto jsme zamířili do Erhartovy cukrárny. 

Bylo mi řečeno, že v minulých dobách to byl velmi vyhlášený podnik. Nechci jim křivdit, ale nevím jak je tomu dnes. Za mě by ji však měl znát každý kavárenský povaleč, který žije v Praze. Pokud spadáte do této skupiny a neznáte Erhartovu cukrárnu, povinně musíte tento víkend navštívit tuto adresu: Vinohradská 2022/125, 130 00 Praha 3.

Pokud jste (jako já) kavárenský povaleč - student s děravou kapsou, nezoufejte! Dorty jsou sice naprosto luxusní, ale za takovou kvalitu je cena téměř směšná! No vážně! A kafe? No to je také lahoda! Sice žádný latte art, ale to nevadí. Jde přece o chuť! A o se týče zákusku, doporučuji vám kokosovou kouli a čokoládovou tartaletku.

Musím vám říci ještě jednu věc. Kdyby všechno bylo naprosto nechutné (což ani v nejmenším nebylo), všechno by se to vyvážilo neskutečnou přívětivostí a ochotou personálu. Je totiž opravdu vidět, který podnik mají jeho zaměstnanci rádi. Když vás totiž práce baví, těšíte se tam. A to vám automaticky vykouzlí úsměv na tváři. A u kaváren platí důležitost tohoto prvku dvojnásobně. Většina lidí se totiž vrací ta, kde je k nim zachováván osobnější přístup.

Doufám, že se vám dnešní článek líbil. Snad jsem vám také dala tip na nějaký požitkářský výlet. A ty jsou ve dnešním zrychleném světě potřeba. Sama jsem si to minulý týden vyzkoušela. Upřímně řečeno, jsem docela ráda, že jsem si na tento článek vyhradila čas alespoň teď večer.

A vy? Znáte tuto cukrárnu? Navštěvujete ji? Nebo snad máte jiný oblíbený podnik? Pište do komentářů, ráda se od vás inspiruji!

Loučí se s vám vaše bolestí a únavou zmožená

Všem přeji krásný den! Tak tu máme zase jaro! Už jsem myslela, že se nedočkám! Konečně budeme moci odhodit svetry a bundy! A já budu moci naplno ukázat světu své geekovské oblečení a doplňky. A právě o tom bude dnešní článek. O mé geek-osobnosti.

1) Jsem geek girl. No a co?
Mám pocit, že od holky se většinou čeká, že se prostě bude chovat jako holka. Myslím tím například nosit holčičí oblečení, být jemná a skvěle se učit. A tohle prostě nejsem tak docela já. Jsem ten typ dívky, která nesnáší sukně a šaty. Daleko raději si vezmu na sebe košili a tričko s Tyrionem Lannisterem. A víte proč? Prostě proto, že se mi líbí, když ostatní vědí, že mám ráda Game of Thrones. Nejsem si jistá, zda je to o tom, že se prostě nebojím projevit to, jaká doopravdy jsem. Ano, já prostě jsem definicí geeka. Dokonce sama sebe s hrdostí popisuji jako vysokého obyvatele Středozemě a hrdého absolventa Bradavické školy čar a kouzel.

2) Jak si žiji ve svém světě...
Já vlastně ani nevím, kdy tohle moje "šílenství" začalo. Asi to bylo tou dobou, kdy mi táta začal každý večer předčítat Harryho Pottera. Ale v té době to ještě nebylo tak intenzivní. Myslím, že se to rozvinulo až v pozdějších letech, kdy jsem tyto příběhy začala vnímat jako únik z reálného světa. To mi (překvapivě) tak nějak zůstalo. S tím rozdílem, že mám teď tak trochu úchylku na shromažďování různých artefaktů.



3) JE v tom filosofie
Tohle je pravda. Ve fantasy příbězích (atd.) filosofie JE. Ať si každý říká co chce, ale tohle mi prostě nikdo nevymluví. Na druhou stranu je ale fakt, že hlubší smysl v tom může spatřovat jen ten, kdo tomu tak trochu propadne. Takže je to takový začarovaný kruh. Vysvětlila bych to asi takhle: představte si, že mluvíte například s Vietnamcem, který vůbec neumí česky. Taky si pravděpodobně nikdy neporozumíte. Leda byste se snad naučili vietnamsky. Nebo naopak.

4) Máme výhodu
Ač se to tak "normálním" lide možná nezdá, máme oproti nim jednu velikou výhodu. Jsme totiž daleko kompatibilnější. Tedy...pokud se nám zrovna chce. My se dokážeme bavit například o politice, vaření atd. Jen jsou tu prostě i jiná témata, která nás zajímají. Takže když pak začneme mluvit o tom, kolik se během natáčení Harryho Pottera spotřebovalo brýlí, jsme prostě divní.

5) Vychovat další generaci geeků
Jsem tak trochu toho názoru, že některé věci by prostě neměly zaniknout. Takže já své "vědomosti" předávám dál. A naštěstí mám věrného posluchače - mladší sestru, na které s radostí pozoruji prvky geekismu. Takže jsme spolu začaly sledovat Harryho Pottera a ona je z toho naprosto unešená. Rozhodla jsem se tedy, že jí k narozeninám koupím to ilustrované vydání.

Tak tohle bylo asi pět základních bodů ze života naprosto normálního geeka. Shrnu to asi takhle: pravděpodobně vypadáme jako neskuteční podivíni. Taky se může zdát, že "nežijeme", protože neustále ležíme v knihách, komiksech atd., ale to je OPRAVDU jen zdání. Prostě jen máme jiný pohled na svět. Ale většině z nás to neskutečně vyhovuje.

Co vy? Do kterého gangu patříte? Pokud jste geek, který seriál máte nejraději? Pište do komentářů, ráda se s vámi o tom pobavím.

Loučí se s vámi vaše "divná"

Krásný víkend! Musím vám říci, že tento týden je opravdu příšerný. Nejen kvůli neskutečnému množství učení, ale hlavně kvůli mému celkovému rozpoložení. V poslední době totiž nemám absolutně na nic náladu. A jak vás jistě napadlo už při přečtení nadpisu - inspirace mi také chybí. Ale jsem si jistá, že se všichni občas takhle "zasekneme". To však dneškem musí skončit!

Když jsem totiž otevřela počítač, řekla jsem si, že chci napsat článek, protože na to prostě mám náladu. Jenomže pak mi došlo, že vlastně vůbec nevím o čem bych vám dnes mohla povědět. A pak mě napadlo, že vlastně může být o ničem a zároveň úplně o všem.

Jako první bych vám asi mohla vyjevit náplň tohoto víkendu. Práce. Sobota i neděle od 13:00 - neurčito. Nuda. Ale musím říci, že na to, že jsem včera měla tak málo času, stihla jsem toho docela dost. Například změnit design blogu. Tak doufám, že se vám líbí.

Jak jsem vlastně získala inspiraci k napsání tohoto článku?
Viděla jsem totiž rozhovor s jedním textařem, který říkal, že když nemá dost dobré téma pro svou píseň, píše prostě o tom, že neví o čem psát. A tak jsem si řekla, že to zkusím také. Ale je mi samozřejmě jasné, že poslouchat o ničem je pravděpodobně daleko zajímavější než článek.

Pro mě je to každopádně zábava. Ráda totiž píši články, ve kterých vám mohu vylévat své srdce. Připadá totiž, že si mnohem lépe utřídím své myšlenky. Jak to máte vy?

Jak získat inspiraci zpět? 
Celkem jednoduše (i když ě to v tomto případě moc nepomohlo). Prostě jděte ven! Pusťte si oblíbenou písničku! Jděte ven s kamarády! Uvařte si kávu! Jednoduše dělejte to, co vás baví! A nebo víte co? Prostě o tom napište!

Moje máma to vystihla docela přesně - dnes se mi nechce dělat vůbec nic. Ale já bohužel musím do práce, takže polehávání s knihou mohu pouze zamávat. Jedinou naději mi poskytuje myšlenka, že dnes možná půjdu z práce dříve.

Doufám, že vás tenhle článek neodradil. V příštím týdnu se totiž můžete těšit na další raport z nějaké kavárny. Mimochodem, nemáte náhodou tip na kavárnu na Praze 4? Pokud ano, pište do komentářů!

A jak trávíte víkend vy?  Líbí se vám podobné typy článků?

Loučí se s vámi vaše lehce znuděná a unavená

Krásné úterý! Vzhledem k tomu, že minulý článek o naší návštěvě Coffee Corner Bakery měl docela úspěch, rozhodla jsem se, že budu v této lajně pokračovat. Dnes bych vám tedy ráda představila další roztomilou kavárničku. Uvařte si tedy šálek čaje/kávy a pokračujte ve čtení.

Tento týden je obecně dost náročný, takže když nám včera odpadlo odpolední vyučování, velmi se nám ulevilo. A jak jinak strávit čas než u šálku dobrého cappuccina? Takže naše kroky směřovaly celkem jasným směrem - do Krče, kde celkem pravidelně navštěvujeme kavárnu Caffe Start.

Krásnou sobotu všem! Jak někteří z vás možná ví, včera jsem se vrátila z pětidenního pobytu v Itálii (Passo del Tonale). Pokud mě sledujete na INSTAGRAMU, určitě víte, že jsem se ptala v anketě, zda byste měli zájem o další články s cestovní tematikou. Výsledkem bylo celkem jasné ano.

Původně jsem si myslela, že budu přidávat příspěvky každý den, jenomže v hotelu se vyskytnul problém s připojením. A zpětně si navíc říkám, že by vás články o našem každodenním lyžování mohly nudit. Proto jsem vymyslela něco jiného! Takže se pohodlně usaďte a pokračujte ve čtení!

1) Jak jsem se pohádala s recepční

Ano, měla jsem tam menší konflikt kvůli Wi-Fi. To připojení totiž bylo naprosto hrozné. A nikdo nebyl schopen s tím nic dělat. Nebo se spíše ani nesnažili. Takže jsem byla nervózní, protože jsem si ani nemohla přečíst maily. Navíc mi připadá, že v dnešní době je připojení jednou z nejzákladnějších služeb, které by hotely měly poskytovat.

Tenhle bod měl však i svou světlou stránku. Zjistila jsem totiž, že mi nedělá problém hádat se v angličtině. A to není zase tak špatné zjištění. Tím chci pouze říci, že jsem ráda, že se má angličtina dostala na takovou úroveň, že dokážu celkem rychle reagovat.

2) Jak jsem se několikrát málem zabila

Důležitý fakt - na snowboardu pády bolí daleko více než na lyžích. A když vám to podklouzne na ledové plotně, nemáte šanci prkno zastavit.

Já jsem vám ale chtěla vyprávět příhodu, která se mi stala zrovna včera (před odjezdem jsme ještě lyžovali). To jsem si totiž takhle najížděla k lanovce a tak trochu jsem nedávala pozor. A co se stalo? Zakousla se mi přední hrana, takže jsem se pořádně vyválela ve sněhu. Když říkám pořádně, myslím POŘÁDNĚ. Byl to dokonce takový náraz, že se mi z toho ještě asi čtvrt hodiny motala hlava.


Na druhou stranu jsem však na sebe pyšná, protože jsem se neskutečně překonala. Dokonce jsem trochu ztratila strach z rychlosti, což je určitě pokrok. Navíc už jsem se pak ani nebála například jezdit mimo sjezdovku. Nemyslím samozřejmě někde v lese! Legrace ale byla, když jsem tam pak po pas zapadla.

3) Jak jsem se málem rozbrečela na sjezdovce
Když jsem se včera už asi po sté sbírala ze svahu, myslela jsem si, že už to vážně nezvládnu. Tak moc mě bolely ruce, že jsem opravdu měla veliký problém i se vstáváním. A nejkritičtější byla asi chvíle, kdy jsem se zoufale snažila zvednout, ale místo toho jsem po každém pokusu sjela asi o pět metrů níže. Takže ne, Ledecká ze mě asi doopravdy nebude.

Ale musím přiznat, že to byly ty nejlepší hory, které jsem kdy zažila. Už jen kvůli těm výhledům! A úplně nejlepší byly ze 3000 metrů vysokého ledovce, na který jsme se dvakrát nechali vyvézt!





Od tří let jezdím na lyžích, ale před nějakou dobou jsem si řekla, že se chci naučit jezdit na snowboardu. A od té doby to naprosto miluji. Tedy ne že bych v tom snad byla dobrá. Jezdím totiž hrozně pomalu, ale to nevadí. Já si to totiž užívám. Proč vám všechno tohle vykládám? V Itálii mi totiž táta udělal ještě jednu velikou radost. Koupil mi nové boty na snowboard! Sice jsou z bazaru, ale ve velmi dobrém stavu. A navíc jsou úžasně pohodlné! Takže hory, příští rok se těšte!

A co vy? Kam jezdíte lyžovat? Máte raději snowboard nebo lyže?

Loučí se s vámi vaše unavená a strhaná

Krásný den! Tak je tady zase středa, což znamená přelom týdne. Spousta z nás si říká: "Konečně!" Znamená to totiž, že už si můžeme pomalu dělat plány na víkend. A víte co? Pokud jste také takoví kavárenští povaleči, mám pro vás naprosto úžasný tip! Vydejte se do Coffe Corner Bakery!

Na tento podnik jsme s kamarádkami přišly zcela náhodou. Vtip je v tom, že jsme měly namířeno do úplně jiné kavárny. Když jsme tam ale přišly, zjistily jsme, že bohužel již nemají volný stůl. A poté co jsme tímto způsobem navštívily asi čtyři kafetérie, rozhodly jsme se, že prostě půjdeme za nosem. A tak jsme narazily na Coffe Corner Bakery. Podle mého názoru jsme nakonec mohly být rády, že jsme to tam objevily. A nejen díky té výborné kávě. Také kvůli tomu, že nebýt tepla, které nám kavárna poskytla, pravděpodobně bychom někde zmrzly.


První věc, které jsem si okamžitě všimla, byl ten úžasný street-design (pokud to tak mohu nazvat). A hned potom samozřejmě menu, ze kterého se mi ihned začaly sbíhat sliny. Ty dorty vypadaly tak úžasně!

Co se týče obsluhy, slečna byla moc příjemná. Vytkla bych snad jen jednu jedinou věc - malinko nám popletly objednávku. Na druhou stranu se to dá omluvit, protože tam bylo opravdu neskutečné množství lidí. A i kdyby nebylo, to se prostě občas stane, že? Navíc se to vše vykompenzovalo úsměvy, kterými nás obsluha pravidelně častovala.


Posezení bylo velmi příjemné, takže jsme se tam zdržely přibližně tři hodiny, což se nám zase tak často nestává. Ale to máte tak, když se k dobré kávě přidá skvělá společnost, nemůže to dopadnout jinak. Opravdu! Tak skvěle jsme si popovídaly! To znamená, že si to určitě někdy zopakujeme. A k tomu se váže otázka - měli byste zájem o články, které by se týkaly našich pochůzek po kavárnách? Pokud ano, určitě mi dejte vědět do komentářů.

A co vy? Jste milovníky kávy? Máte nějakou oblíbenou kavárnu? Pokud ano, nezapomeňte mi napsat, ráda se od vás inspiruji!

Loučí se s vámi vaše